„V patnácti už bylo pozdě na závodění, tak jsem začal fotit,“ říká o své cestě k motorkám
Česká Třebová – v prvním ročníku středoškolského studia má Martin Synek bezmála tolik energie jako motorky, které ve volném čase fotí a které se staly bez nadsázky jeho vášní. Během úterního podvečera představil v galerii českotřebovského Kulturního centra desítky snímků ze světa závodních motocyklů všech typů. Skromnost z úvodního projevu si autor výstavy Závodní motocyklový svět tak trochu stejně zachoval i během následujícího rozhovoru:
„Jak rozsáhlá je, Martine, vaše expozice, co přesně obsahuje a jak dlouho vznikala?
K mání tu je okolo sedmdesáti fotografií z motocyklového světa, převážně ze sezony 2012/2013. Jsou zde zastoupeny takřka všechny disciplíny.
Dovedete vysvětlit, proč jste si ze závodních speciálů vybral zrovna ty jednostopé? Nabízelo by se i auto, s trochou nadsázky i kamion.
Protože můj taťka už odmala závodí. Mně to k motorkám hned netáhlo. v patnácti už bylo pozdě na závodění, tak jsem začal fotit.
A místo řidítek jste vzal do ruky objektiv.
Dalo by se to tak říct.
Fotografové se tradičně dělí na „canoňáky“ a „nikoňáky“. Do které z part patříte vy?
Preferuji Nikon, ale nejsem nějak vyhraněný.
Kolik zabrala času příprava vaší současné výstavy? Nevypadá to na jeden, dva týdny.
S přípravami jsme začali v červnu, kdy táta přišel s nápadem, že bychom to mohli zkusit. Původně jsem měl vystavovat v září, ale trochu jsem nestíhal, museli jsme vernisáž trochu posunout.
A co budoucna, spřádáte už nějaké plány?
Do budoucna bych chtěl pokračovat s focením motocyklů, navíc chystám jeden speciální projekt. Dále sleduji krátké filmy, rád bych něco zkusil.
Máte svůj vzor? Třeba někoho, který se proslavil ve světě sportovní fotografie?
Snažím se o vlastní nápady, ale inspiruji se také u světových fotografů. z českých mám rád třeba Dana Vojtěcha, který je mimochodem na velmi vysoké úrovni, nebo Martina Kozáka, mezi sportovními fotografy špička.
Máte ambici se jednou v této branži živit?
Rád bych, ale teď si pochopitelně nemohu myslet, že bych na to měl.
Stíháte ještě vůbec něco jiného než fotografování a studium?
Moc toho není, jelikož o víkendech fotím a pak se snažím se snímky opracovávat, dodělávat.
Nemáte obavy, když jste do focení tak zapálený a nekoukáte vpravo, vlevo, že vás práce jednou „sežere“?
Přesně takový pocit občas mám, že z toho zešílím. Ale pak když fotky někde vidím, mám z nich radost, dobrý pocit.
A vaše pocity z dnešní vernisáže? Hodně známých, příjemná atmosféra…
Vytiskli jsme okolo šedesáti, sedmdesáti pozvánek, všechny jsme rozdali, ale tolik lidí jsme stejně nečekali. Jsem moc rád za takovou návštěvu. (jp)
| ||||||||||||||||||||||||||||
