Pracovní schůzka projektu Espuma v italské Anconě ... očima maturanta Petra Břenka

Jako první je třeba zmínit, že tato schůze byla určitě tou nejpřínosnější v projektu. Dojednalo se zde v podstatě rozložení mechanických a elektronických komponentů uvnitř přístroje, včetně finálních rozměrů, což nám velmi zjednoduší práci v navrhování obalu, který jsme doposud vytvářeli naslepo.

Samozřejmě to znamená změnu designu. Další otázkou bylo konstrukční řešení, načež pan Špaček přišel se železnou kostrou podpírající těžké mechanické útroby. Dohodlo se, že výrobu zajistí kolegové z Norska. Italové mají za úkol vyrobit elektronický display a ovládací panel. Maďaři potom systém úchytu pípy k nádrži a pípu samotnou. Italové ještě stále  pracují na motoru s pomocí Němců. Slovensko se zaobírá konstrukčním řešením tanku.

Ohledně "kuchařky " bylo dojednáno, že já a Tereza Janáková jsme pouze designéři a  nemáme dělat nic s informacemi. Což znamená, že máme poslat všechny informace Paolovi do Portugalska a  ten je přepošle německému učiteli,  který udělá korekturu a zašle je zase nám.

Jinak design se líbil a nic si nepřejí změnit. Jen bylo velmi problematické vysvětlovat zástupcům některých zemí, proč nejsou v prezentaci,  když nedodali informace, přestože byli několikrát urgováni. Asi jiná mentalita :-) 

Pár postřehů o zemi samotné:

Rád bych začal svojí oblíbenou větou, která zní: „Kdo neviděl, neuvěří.“

Itálie je už sama o sobě zemí honosnou. S bujarou kulturou, gastronomií apod. Ale pod záštitou projektu Espuma se tato země ukázala v ještě lepším světle.

Prvním zážitkem byl oběd č. 1. Dostali jsme tradiční pastu s boloňskou omáčkou. Začaly se již objevovat první náznaky nesouhlasu, co to vlastně jíme. Vždyť jsme v Itálii! Ale to byl jen lehký rozjezd.

Odpoledne jsme se nahrnuli do autobusu a ten nás odvezl to Francassi Caves, což byl jeskynní komplex, patrně ten největší v Itálii. My jsme prošli asi 8 km. Ale dohromady mají prý kolem 45km.

Den se blížil k večeru a my jsme byli odvezeni do klubu vojenských vysloužilců z námořnictva, kde proběhla večeře. Krevety, ryby, těstoviny, no prostě všechno, co si dokážete jen vysnít. Večeře se táhla dlouho do noci, a tak už nezbývalo nic než jít spát. 

Další  den pokračoval ve stejném duchu jako ten předchozí. Proběhla rozsáhlá konzultace, finální úpravy a dohoda o tom, co kdo bude dělat. Další na programu byla pozvánka do Norska na příští meeting. Tyto informační věci se natáhly až do poledních hodin.

Po skončení schůzky přijel  autobus, kterým jsme byli dopraveni do středu města. Vyvezli nás do místního chrámu, prohlédli jsme si památky. Poté jsme si dali čtyřhodinový oběd, protože Italové rádi diskutují.

Naštěstí nám dali rozchod asi ve čtyři hodiny, a tak jsme vyrazili na pláž. Voda byla studená, ale já i Jakub jsme do ní skočili. Italové se třásli jen při pohledu na ty blázny a norské žačky se schovávaly za nimi. Byl to príma den a ještě lepší, když jsme dorazili zpět do hotelu, kde už byla přichystaná poslední hostina. Tahle večeře trvala dobrých 5 hodin. Vyplnilo ji 12 chodů a spousta veselí. Norové zpívali, lidé se spolu bavili a taktéž loučili.

Byl to poslední den, se všemi jsme se rozloučili. Podali jsme si ruce či vyměnili polibky na tvář. Bylo to smutné vidět je naposledy, ale jsem rád, že jsem mohl být součástí tohoto projektu :-) 







       
Zřizovatelem školy je Pardubický kraj
Školský portál Pardubického kraje - každý den nové informace ze školství
Ocenění Pardubického kraje
Ocenění Pardubického kraje
Školní časopis UMAG
Školní časopis UMAG
ESF Projekt
Evropské sociální fondy
       

       
Obalový institut
OBALOVÝ INSTITUT SYBA, s. r. o.
Asociace výtvarných škol
Asociace

Masarykova univerzita
Střední škola umělecko průmyslová Ústí nad Orlicí - netfirmy.czStřední školy s maturitní zkouškou - netfirmy.cz