Do Ústí zavítala poslední pamětnice ležácké tragédie

Ústí n. O.  – Nebývale sil­ný záži­tek si ze sálu Roškotova diva­dla odnes­li 7. led­na stu­den­ti zdej­ší umě­lec­ko­prů­mys­lo­vé ško­ly. V rám­ci kul­tur­ní­ho pro­gra­mu, kte­rý pro ně byl při­pra­ven v čase talen­to­vých při­jí­ma­cích zkou­šek, totiž do Ústí zaví­ta­la Jarmila Doležalová, nedáv­no osm­de­sá­ti­le­tá pamět­ni­ce nacis­tic­ké­ho běs­ně­ní v obci Ležáky. Spolu se svou dce­rou, bada­tel­kou a spi­so­va­tel­kou Jarmilou, se dlou­ho­do­bě věnu­jí prá­vě této pro­ble­ma­ti­ce. Během hodi­ny a půl trva­jí­cí­ho pořa­du sezná­mi­ly stu­den­ty s jedi­neč­ným život­ním pří­bě­hem posled­ní pře­ži­vší i jejích blízkých.

Tři růz­né iden­ti­ty
Role mode­rá­to­ra úter­ní akce se ujal ředi­tel SŠUP Zdeněk Salinger, kte­rý popsal stu­den­tům základ­ní his­to­ric­ký kon­text a oce­nil také posto­je hlav­ní aktér­ky pořa­du. Ta, stej­ně jako její dce­ra, v roce 2016 ukon­či­la své dlou­ho­le­té člen­ství v Českém sva­zu bojov­ní­ků za svo­bo­du na pro­test pro­ti kon­tro­verz­ním roz­hod­nu­tím jeho vede­ní. „Jasně dala naje­vo, že by podob­né orga­ni­za­ce nemě­ly pod­lé­hat poli­tic­kým tla­kům, a za to jí pat­ří obdiv,“ uve­dl Zdeněk Salinger.

Osudy ženy, kte­rá v nece­lých třech letech při­šla prak­tic­ky o veš­ke­ré pří­buz­né, pak při­blí­ži­la dce­ra paní Doležalové. Právě ona je vedou­cí osob­nos­tí nakla­da­tel­ství, jež se zamě­řu­je na pro­duk­ci knih spja­tých s malou výcho­do­čes­kou obcí. Zmínila mimo jiné sku­teč­nost, že posled­ní žijí­cí oby­va­tel­ka Ležáků ztra­ti­la už v útlém věku nejen oba rodi­če, ale také vlast­ní jmé­no. „Narodila se jako Jarmila Šťulíková, ale poslé­ze jí bylo Němci změ­ně­no jmé­no na Camilla Paettel a o svých čes­kých koře­nech se dově­dě­la postup­ně tepr­ve po vál­ce. Dohromady pro­ži­la tři růz­né iden­ti­ty, což je něco zce­la výji­meč­né­ho,“ vylí­či­la pohnu­tý osud své mamin­ky Jarmila Doležalová mlad­ší.
Během výkla­du, v němž se to stu­dent­ský­mi a peda­go­gic­ký­mi dota­zy jen hem­ži­lo, došlo také na osob­nos­ti obou rodi­čů hlav­ní pro­ta­go­nist­ky. Otec Jarmily Doležalové Josef Šťulík se aktiv­ně zapo­jil do pro­ti­na­cis­tic­ké­ho odbo­je a nako­nec se sám dob­ro­vol­ně vydal gesta­pu, aby zabrá­nil vyhla­ze­ní neda­le­ké ves­ni­ce Včelákov. Marie Šťulíková, podob­ně jako ostat­ní ležác­ké ženy, se kon­ce vál­ky nedo­ži­la a zemře­la v kon­cen­t­rač­ním tábo­ře Osvětim.
Zasloužený potlesk pro vzác­nou návště­vu dopro­vo­dil závě­reč­ným komen­tá­řem Zdeněk Salinger. „Příběh paní Doležalové nám uka­zu­je, že se his­to­rie podob­ná této již roz­hod­ně nesmí opa­ko­vat. A doklá­dá také to, že bychom si měli vážit vlast­ní­ho živo­ta ve svo­bod­né spo­leč­nos­ti, přes­to­že se nám čas­to jeví jako samo­zřej­mý,“ podotkl ředi­tel ústec­ké umprumky.