Historie školy
Historie – úvod
Přímou předchůdkyní dnešní Střední školy uměleckoprůmyslové byla Střední odborné školy, Středního odborného učiliště a Učiliště-LTI a Střední průmyslová škola textilní. I ta prošla dlouhým vývojem.
Počátky tradice textilního školství v Ústí nad Orlicí sahají do roku 1892, kdy v souvislosti s rozvojem textilního průmyslu ve městě a jeho širším okolí byla zřízena C. K. odborná škola tkalcovská s dvouletým studiem. Po řadě změn náplně studia i oficiálních názvů školy přijala tato v roce 1961 název Střední průmyslová škola textilní. Ta až do dnešní doby vychovala více než 8000 odborníků.
Výrazným rysem vývoje školy od jejího počátku do konce 80. let bylo těsné sepětí s potřebami textilního průmyslu. Od svého vzniku umožňovala škola růst kvalifikace pracovníkům textilního průmyslu v nedělních a večerních kurzech. Na tuto tradici navázaly později všechny formy studia při zaměstnání. Významnou pomocí praxi byla Státní autorizovaná zkušebna, která se od roku 1918 až do roku 1956 stala nedílnou součástí školy. Toto těsné spojení s průmyslem uchránilo školu před zrušením v období hospodářské krize na počátku třicátých let.
Období fašistické okupace dolehlo těžce i na tuto školu. Dva pracovníci školy, František Zbořil, zřízenec, a Bohumil Pánek, učitel, položili život v boji s okupanty. Rozvoj textilního průmyslu v osvobozeném Československu si vynutil rozšíření dosavadní dvouleté školy na školu čtyřletou, která poskytovala úplné střední odborné vzdělání nejprve v oboru Tkalcovství a od roku 1950 i v oboru Přádelnictví. Škola ihned od roku 1945 navázala na předchozí tradici spolupráce s průmyslem a její učitelé i studenti přispěli k obnově textilního průmyslu. Významně se podíleli i na politickém, kulturním a sportovním životě města.
Škola byla jedním z průkopníků všech forem studia při zaměstnání na středních školách a v oboru textilního školství v této oblasti zaujímala přední místo.
V 90. letech v souvislosti se společenskými změnami se proměnila i škola. Změny se netýkaly jen jejího názvu, ale hlavně studijních programů nabízených uchazečům.
Škola už 110 let neodmyslitelně patřila a její zaměstnanci doufají, že i nadále bude patřit ke koloritu města Ústí nad Orlicí a že mezi jeho školami nebude žádnou „Popelkou“. o toto musí usilovat učitelé svým pedagogickým umem, ostatní zaměstnanci zodpovědnou prací a studenti snahou co nejvíce si odnést ze školních lavic.
Nejdůležitější události z dějin školy
| 1884 | první žádost městské rady o zřízení tkalcovské školy |
| 1892 | zřízení C. K. odborné školy tkalcovské s dvouletým studiem – umístěna v jednom z objektů podniku Perla („Na Bělidle“) |
| 1894 | první absolventi školy |
| 1900-1901 | výstavba nové školní budovy |
| 1910 | zavedení jednoletého studia s možností pokračovat ve speciálním ročníku (technologickém, kupeckém a kreslířském) |
| 1916 | zřízení kurzu pro vojíny – invalidy |
| 1918 | při škole zřízena zkušebna |
| 1920-1921 | přístavba dílen, znovuzavedení dvouletého studia tkalcovství |
| 1921 | zřízení přádelnického oddělení, zkušebna získala autorizaci Ministerstva veřejných prací |
| 1922 | počátek tkaní prezidentských vlajek |
| 1923 | první absolventi přádelnického oddělení, zrušení speciálních ročníků |
| 1924 | zkušebna změněna ve Státní autorizovanou zkušebnu |
| 1926 | zavedení nových studijních plánů a osnov, které umožňovaly pokračovat ve dvouletém nástavbovém studiu na Textilní škole v Brně a získat úplné středoškolské vzdělání |
| 1933 | počátek zhotovování kopií gotických tkanin z hrobky českých králů na Pražském hradě, ohrožení existence v důsledku hospodářské krize |
| 1943 | zatčen František Zbořil (popraven 1944) |
| 1944 | zatčen Bohumil Pánek (zemřel 1945), uzavření školy okupačními úřady |
| 1945 | obnovení výuky ve škole, zřízení Vyšší tkalcovské školy (dvouletá nástavba na nižší školu) |
| 1946-1952 | přístavba druhého patra školy a rozšíření dílen |
| 1947 | první maturanti v tkalcovském oboru |
| 1949 | udělení čestného titulu „Škola Dukelských bojovníků“ |
| 1950 | zřízení Vyšší přádelnické školy (dvouletá nástavba), počátek přechodu k souvislému čtyřletému studiu tkalcovství a přádelnictví |
| 1952 | první maturanti v přádelnickém oboru |
| 1954 | zřízení externího studia |
| 1956 | zřízení večerního studia, zřízení internátu školy (bez vlastní budovy), zrušení Státní autorizované zkušebny |
| 1957 | první maturanti v externím studiu |
| 1958 | pro internát získán zámek v Brandýse nad Orlicí, zřízení Učňovské školy jako součásti Průmyslové školy textilní (oddělena v roce 1962) |
| 1959 | první maturity ve večerním studiu, zřízeno studium pro abiturienty středních škol, zřízen poloprovoz v dílnách |
| 1961 | zavedeno dálkové studium |
| 1962 | ke škole připojena jako pobočka Průmyslová škola textilní pro studium pracujících ve Svitavách, poprvé ve větším rozsahu s průvodem absolventů pořádány oslavy kulatého 70. výročí založení školy, což se později stalo součástí tradic školy |
| 1964 | první maturanti v dálkovém studiu |
| 1966-1972 | výstavba sportovní haly |
| 1972 | zřízení Doškolovacího střediska generálního ředitelství Bavlnářského průmyslu (zrušeno v roce 1983), zřízení Konzultačního střediska textilní fakulty Vysoké školy strojní a textilní v Liberci (zrušeno v roce 1986), zřízení Střediska VTEI, škole udělen „Čestný štít města Ústí nad Orlicí“ |
| 1979 | počátek dalšího jednání o výstavbě nového Domova mládeže |
| 1981 | pro Domov mládeže získána část ubytovny n.p. Pozemní stavby (starý okres) |
| 1982 | počátek výstavby nového Domova mládeže |
| 1984 | otevření Domova mládeže |
| 1990 | škola získala právní subjektivitu, bylo zrušeno monopolní postavení výuky Ruského jazyka a byl zaveden vyučovací předmět Cizí jazyk |
| 1991 | v nabídce studijních zaměření přibyla zaměření ekonomika a řízení, kancelářská a výpočetní technika a konfekce |
| 1992 | oslavy 100. výročí školy (tradice oslav se zrodila v 60. letech), zřízení dvouletého nástavbového studia pro absolventy textilních učebních oborů |
| 1994 | dokončení přístavby tří učeben a vybudována oděvní dílna, změna názvu školy na Střední průmyslová škola textilní a Střední odborné učiliště (Integrovaná střední škola) v Ústí nad Orlicí, zahájeno ověřování nového typu odborného vzdělávání (PHARE), škole byla udělena licence Textilního institutu v Manchesteru v oboru Textilní technologie |
| 1996 | SOU textilní a SOU strojírenské bylo integrováno do SPŠT a SOU a byl změněn název školy na Střední průmyslová škola, Rodinná škola a Střední odborné učiliště |
| 1997 | otevřena nová jídelna, změněn název školy na Střední odborná škola, Střední odborné učiliště a Učiliště Ústí nad Orlicí, zahájeny výměnné pobyty našich studentů a studentů z Berufsschule ve Schweinfurtu v SRN a Istituto Tecnico Statale v Brianza-Besana v Itálii, povolením studijního oboru Modelářství a návrhářství oděvů se škola zařadila mezi umělecké školy, v budově ve Špindlerově ulici budovány ateliéry |
| 1998 | do studijního oboru Textilní výroba a podnikatelství přibylo zaměření reklamní a propagační činnost, škola byla pověřena organizací regionálního semináře k výsledkům nového pojetí odborného školství PHARE „VET“, zahájena tradice výstav prací studentů uměleckých oborů ve výstavní síni Pod Radnicí, dostavba studií v půdních prostorách budovy v ulici Zahradní, zprovozněno používání internetu, od 1. září ve škole lze studovat další umělecký obor Textilní výtvarnictví-tkalcovská tvorba |
| 1999 | podíl vyučujících Českého jazyka a literatury na celostátním připomínkovém řízení k osnovám tohoto předmětu na SOŠ a SOU a v nástavbovém studiu, provedena rekonstrukce tkalcovských dílen (rozdělení na „hlučnou“ a „tichou“ tkalcovnu) , do názvu školy přidána zkratka LTI (Licence textilního institutu), započata rekonstrukce bytových jader na Domově mládeže |
| 2000 | z části tkalcovny vybudována další oděvní dílna, střihárna, kabinet a sklad, účast v projektu Leonardo na téma Příprava vzdělávání pracovníků s využitím multimédií přímo na pracovních místech, v budově ve Špindlerově ulici zřízena ubytovna |
| 2001 | první „umělecké“ maturitní zkoušky, v prosinci otevřena vlastní výstavní síň v budově ve Špindlerově ulici |
| 2002 | škole byly povoleny další dva umělecké obory: Propagační výtvarnictví-grafická úprava tiskovin, Tvarování průmyslových výrobků-tvarový a grafický design obalů, 110. výročí založení školy |
Vznik školy
Město Ústí nad Orlicí patří k místům s velmi starou textilní tradicí. Její počátky sahají již do 15. a 16. století. v roce 1512 tehdejší pán města Vojtěch z Pernštejna uděluje cechovní výsady zdejšímu cechu tkalců, v roce 1517 pak cechu soukenickému. v 17. a 18. století se počet cechů zabývajících se textilní výrobou zvyšuje a vzrůstá i počet jejich členů. o významu cechů svědčí nejlépe to, že ústecké cechovní výrobky byly žádaným zbožím i na vzdálenějších trzích, např. na velkých trzích v Brně.
V druhé polovině 19. století dochází k zásadnímu přelomu v ústecké textilní výrobě. Dosavadní cechovní výroba je nahrazována strojovou výrobou soustředěnou do továren. Staré cechovní řemeslo postupně zaniká. Nastává i přeorientace ve zpracovávané surovině. Domácí vlna a len jsou zatlačovány bavlnou. Rychlý růst průmyslových podniků se neomezuje jen na samotné město, nýbrž řada textilních továren vzniká i v okolí. v roce 1872 byl přijat v Ústí nad Orlicí poslední učedník do soukenického cechu.
Nové podniky potřebují odborně vyškolené pracovníky pro řízení výroby. a tak se v Ústí nad Orlicí, podobně jako tomu bylo i v jiných textilních střediscích, objevuje myšlenka založit školu, která by tyto potřebné odborníky vychovávala. Po delším jednání s vídeňskou vládou, které vedl především tehdejší ústecký starosta a kulturní pracovník MUDr. František Vicena, bylo uskutečněno zřízení “ C. k. odborné školy tkalcovské“ s vyučovacím jazykem českým. Vyučování bylo zahájeno na podzim roku 1892.
Studium na této škole bylo dvouleté, oboru tkalcovského. Učební osnova byla zaměřena jen na základy ručního tkalcovství. Od školního roku 1910-11 došlo poprvé k významnější změně ve struktuře studia. Původní dvouleté studium bylo nahrazeno jednoletou všeobecnou odbornou školou pro tkalcovství a druhý ročník studia, který nebyl již povinný pro absolventy 1. ročníku, nabyl charakteru speciálního studia s oddělením technologickým, kupeckým a kreslířským. Od tohoto školního roku byly poprvé v historii školy přijímány i žákyně.
V roce 1892 škola neměla svoji vlastní budovu. Vyučování se uskutečňovalo v pronajatých místnostech pozdějšího závodu Perla 12 v Ústí nad Orlicí „Na Bělidle“. Tyto prostory však byly nevyhovující, a proto brzy po založení školy se začalo jednat o výstavbě vlastní školní budovy. Ta byla odevzdána svému účelu dne 4. října 1901. a to je budova dnešní školy v Zahradní ulici, ovšem pozměněná pozdějšími přestavbami a přístavbami. Původní budova byla pouze jednopatrová s malou dílnou v místech dnešní zkušebny.
Od počátku 20. století až do zániku Rakousko-Uherska nedošlo již v životě školy k významnějším změnám. Pouze události I. světové války se odrazily ve zřízení zvláštních kursů pro válečné invalidy, které jim měly umožnit opětné zapojení do civilního života.
Škola v období Rakouska-Uherska
Do nové situace se ústecká textilní škola dostala po vzniku samostatného Československa v roce 1918. Tehdy před školou vyvstal úkol prakticky pomáhat československému textilnímu průmyslu, který byl v některých oblastech, například v používání zkušeben, odkázán na Německo. Proto již od konce roku 1918 byla při škole v činnosti zkušebna, která v roce 1921 získala autorizaci Ministerstva veřejných prací. v roce 1924 byla změněna ve Státní autorizovanou zkušebnu, pracující pro potřeby československého textilního průmyslu. Tato zkušebna, v níž pracovali především učitelé školy, vyvíjela rozsáhlou odbornou činnost až do roku 1956.
V důsledku nových úkolů došlo v roce 1921 ke zřízení přádelnického oddělení školy. Aby mohla škola lépe zajistit praktickou výuku, došlo v letech 1920 – 21 k rozsáhlé přístavbě dílen (přádelny a tkalcovny), které nahradily dosavadní malou nevyhovující tkalcovskou dílnu.
V roce 1920 byly zrušeny staré učební osnovy z dob Rakousko-Uherska a opět zavedeno dvouleté studium. Výše zmíněná speciální oddělení trvala až do roku 1923, ale měla již charakter pouhého ročního kursu pro mistry. Dvouleté tkalcovské a přádelnické studium zůstalo jediným typem studia na škole až do roku 1945.
Známou se stala ústecká textilní škola některými výrobky, které byly zhotovovány v tkalcovských dílnách. Tak od roku 1922 byly vyráběny v gobelínové technice prezidentské vlajky, v roce 1925 škola vystavovala dekorativní textilie na Výstavě dekorativního umění v Paříži a za své výrobky získala pochvalný dekret. Velký zájem, jak svědčí zprávy v tehdejším tisku, vyvolala výroba kopií gotických tkanin z hrobky českých králů na Pražském hradě, prováděná od roku 1933.
Velmi nepříznivě ovlivnila školu hospodářská krize v letech 1929 – 33. Tehdy došlo k takovému poklesu počtu žáků, že její samotná existence byla ohrožena. Například v roce 1933 se již jednalo o zrušení školy a povolení od ministerstva zahájit vyučování přišlo teprve 7. září 1933, takže výuka ve školním roce 1933 – 1934 mohla být zahájena až 11. září 1933.
Velkou pozornost věnovala v této době škola propagaci své práce a svých výrobků. Na závěr školních roků byly pravidelně pořádány výstavy prací žáků a učitelů, byly vydávány výroční zprávy. Byl navázán též úzký kontakt s Výzkumnou zemědělskou stanicí v Domanínku u Bystřice nad Pernštejnem. Ve spolupráci s touto stanicí byly v letech 1936-37 pořádány v prostorách školy velké výstavy propagující lnářství.
Období fašistické okupace
Nejsmutnějším obdobím v dějinách školy bylo těžké období naší národní poroby, období fašistické okupace.
Napjatá politická situace roku 1938 se odrazila i v atmosféře školy provokativním chováním studentů z německého pohraničí. Často přicházeli do školy ve stejnokrojích Henleinových sudeťáků. Na podzim roku 1938 po podepsání mnichovské dohody pak tito studenti z české školy odešli.
Po 15. březnu 1939, po rozpuštění Československé armády, poskytla škola zaměstnání několika bývalým vojákům z povolání. Tak 1.9.1939 nastoupil na školu štábní kapitán Bohumil Pánek jako učitel němčiny, četař Jan Vojta jako dílenský učitel a četař František Zbořil jako školník. Po uzavření českých vysokých škol 17.11.1939 na textilní škole několik bývalých vysokoškoláků nastoupilo ke studiu.
Perzekuce fašistických okupantů zasáhla i učitelský sbor a zaměstnance školy. Nejprve byl zatčen František Zbořil a v říjnu 1944 popraven v Mnichově. Potom následoval Bohumil Pánek, který byl po zatčení uvězněn v Terezíně a zde zemřel na tyfus.
Udržovat normální chod školy v tomto období vyžadovalo značné vypětí. Provoz školy se podařilo udržet do konce roku 1944. Tehdy však výuka přes veškeré úsilí učitelského sboru byla zastavena a žáci i učitelé nasazeni na různé práce ve prospěch hroutící se „Třetí říše“. Aby bylo zachráněno strojní vybavení dílen před vyrabováním okupanty, byla tkalcovna pronajata firmě Jandera z Ústí nad Orlicí a přádelna firmě Bartoň v Náchodě.
Toto těžké období skončilo v květnu 1945 osvobozením Československa.
Vývoj školy v letech 1945-1982
K nejvýznačnějším změnám v organizaci školy došlo po roce 1945. v tomto roce dosavadní dvouleté studium bylo rozšířeno ve vyšší školu se čtyřletým studiem, zakončeným maturitní zkouškou. Podmínkou přijetí na vyšší školu bylo absolvování dvouletého nižšího stupně studia, který i nadále tvořil uzavřený celek. Vyšší studium bylo pouze v tkalcovském oboru. První maturity v historii školy se uskutečnily v červnu 1947. Nástavbové dvouleté vyšší přádelnické studium bylo zřízeno až v roce 1950 a první maturity v tomto oboru byly v červnu 1952. Od 1. 9. 1948 škola nesla nový název Státní průmyslová škola textilní a od 1. 9. 1950 do roku 1954 Vyšší průmyslová škola textilní.
Od 1. září 1950 dochází k nové organizaci studia. Bylo zřízeno ucelené čtyřleté studium, při němž teprve absolvování všech čtyř ročníků dává úplné střední odborné vzdělání. Dosavadní dvouleté nižší studium bylo zrušeno.
Ve školním roce 1950-51 nebyl vůbec zřízen 1. ročník, neboť se předpokládalo, že budou přijímáni pouze absolventi dvouletých podnikových škol, které měly nahradit 1. ročník studia. Avšak již od školního roku 1951-52 se od této zásady upustilo a znovu byly zřízeny první ročníky.
Složitá situace, vzniklá křížením různých koncepcí středoškolského studia textilních oborů, se nejvýrazněji projevila ve školním roce 1951-52. Vzhledem k tomu, že v předchozím školním roce bylo definitivně ukončeno dvouleté ucelené vzdělání a současně běžel již 2. (vlastně 1.) ročník podle plánu souvislého tříletého studia, neměli absolventi nižšího dvouletého studia možnost pokračovat ve studiu. Nakonec to bylo v tkalcovském oboru vyřešeno tak, že ještě v tomto školním roce byl naposledy realizován dvouletý cyklus nástavbového studia současně s ročníky studujícími podle nové koncepce. v přádelnickém oboru byl otevřen pouze 3. ročník souvislého studia, ale nejlepším absolventům nižšího stupně studia byl umožněn přestup do tohoto ročníku. Proto v roce 1953 proběhly maturity jednak v souvislém studiu (přádelnický a tkalcovský ročník), jednak v nástavbovém studiu (tkalcovský ročník).
Současně počínaje školním rokem 1951-52 bylo definitivně rozhodnuto, že textilní středoškolské studium bude čtyřleté, bez povinného předchozího absolutoria učňovských škol. Proto byl opět otevřen 1. ročník, v němž se začal ověřovat nový plán studia oboru Tkalcovství a Přádelnictví.
V letech 1950 až 1954 byla zřízena zvláštní forma studia – jednoroční mistrovské studium, které v roce 1954 bylo zrušeno a od roku 1958 nahrazeno dvouletým mistrovským studiem. Toto mistrovské studium probíhalo na škole naposledy v letech 1964 až 1966. Ve školním roce 1948 – 49 byl zřízen pro absolventy nižšího dvouletého studia jednoroční nástavbový kurs kreslířský. v letech 1954 – 1959 bylo zřízeno zvláštní studium pro tkalcovskou větev – hedvábnictví. Tento obor byl zrušen v roce 1959. v letech 1959-1963 bylo při škole dvouleté abiturientské studium tkalcovského i přádelnického oboru, určené pro absolventy středních všeobecně vzdělávacích škol (jedenáctiletek). Toto studium se zvláštním zaměřením „přadlák-ekonom“ probíhalo též v letech 1969-72. v letech 1958-1962 byla součástí školy i Učňovská škola textilní, vychovávající tkadleny a přadleny pro n.p. Perla v Ústí nad Orlicí a Hedva Moravská Třebová.
V souvislosti se změnami studijních plánů a osnov studia tkalcovství a přádelnictví docházelo též k častým změnám v náplni maturitních zkoušek.
Zvláštností byly maturity v roce 1956. Tehdy bylo zavedeno vypracování a obhajoba tzv. diplomní práce, která zcela nahradila ústní i písemné zkoušky z odborných předmětů. Maturanti v tomto roce byli označováni jako diplomanti. Ale již v následujícím roce 1957 byla provedena nová úprava maturitních zkoušek, která se udržela až do roku 1965. Znovu byly obnoveny ústní zkoušky z odborných předmětů (u přadláků technologie přádelnictví a alternativní organizace nebo zušlechťování, u tkalců technologie tkalcovství a stejné volitelné předměty jako u přadláků). Písemné zkoušky z odborných předmětů byly nahrazeny vypracováním a obhajobou odborné práce (od názvu diplomní bylo upuštěno). Tuto práci zadávali vyučující odborných předmětů tak, aby řešila praktické otázky z provozu textilních závodů.
Koncem 50. let se již plně ustálil a pedagogicky upevnil systém čtyřletého studia textilních oborů. Tento systém se stal typickým pro všechny průmyslové školy a znovu byl potvrzen školským zákonem z 15. 12. 1960. Na základě tohoto zákona dostala také škola od 1. 9. 1961 nový název Střední průmyslová škola textilní, který vystřídal název Průmyslová škola textilní, používaný od roku 1954.
Pokud jde o důležité organizační změny od konce 50. let, mezi nejdůležitější patřily: postupné budování studia při zaměstnání, zřízení poloprovozu ve školních dílnách, dočasné spojení s učňovskou školou a zřízení střediska VTEI při škole.
Od svého vzniku v roce 1892 umožňovala škola doplňovat vzdělání těm, kdo byli již v praxi. Až do roku 1948 probíhaly dvouleté pokračovací kursy pro mladé pracovníky v textilu a tzv. sobotní, nedělní a večerní kursy, které měly poskytnout speciální znalosti některým kategoriím pracovníků na závodech. Tyto kursy byly organizovány i mimo sídlo školy v důležitých průmyslových střediscích, např. v Hlinsku a v Poličce. Na tuto tradici navázalo po roce 1945 pevně organizované, do systému školního vzdělání včleněné, studium při zaměstnání (též studium pracujících). Od roku 1954 toto studium mělo formu externího studia. První absolventi této formy studia maturovali v červnu 1958. Od 1.9.1956 bylo zřízeno na škole i večerní studium, které mělo umožnit absolventům dvouletého nižšího studia získat úplné střední odborné vzdělání nebo poskytnout ve tříletém studiu vzdělání mistrovské. Od 1.9.1961 byla pak zavedena forma dálkového studia. Některé ročníky večerního a dálkového studia byly dislokovány i mimo sídlo školy do České Třebové, Zábřeha, Hlinska, Žamberka a Moravské Třebové. Od 1.1.1962 byla ke škole připojena i pětitřídní večerní škola při n.p. Vigona ve Svitavách.
Pro obsahovou stránku výuky v 60. a 70. letech je typické, že se již nemění celková struktura studia, nýbrž úpravy studijních plánů a osnov sledují jako hlavní cíl obsah jednotlivých předmětů co nejvíce přiblížit současnému stavu techniky a technologie v praxi textilního průmyslu. s tímto cílem byl zaveden nový učební plán a osnovy počínaje 1. ročníkem školního roku 1962-63. v tomto plánu došlo ke zrušení specializace a všechny průmyslové textilní školy dostávají v oborech Přádelnictví a Tkalcovství jednotnou osnovu.
Byly zrušeny odborné práce a nahrazeny písemnými pracemi z odborných předmětů. k další změně ve studijních plánech a osnovách dochází v roce 1970. v souvislosti se zavedením nových studijních plánů a osnov se výrazněji změnil i obsah maturitních zkoušek v oblasti volitelných předmětů. Pro tkalcovský obor byly zavedeny jako volitelné předměty Ekonomika a Vazby tkanin, pro přádelnický obor Ekonomika a Zkoušení textilií. Maturitní zkoušky v tomto rozsahu se konaly poprvé v roce 1974.
Potřebám rozšířené školy přestala vyhovovat stará jednopatrová budova, a proto v letech 1946-52 došlo k přístavbě druhého patra budovy a k rozšíření dílen. v letech 1966 až 1972 byla na dvoře školy vystavěna rozsáhlá moderní tělocvična, která dodnes přispívá k rozvoji sportovního života v celém městě.
Až do doby po 2. světové válce zůstávala nevyřešena otázka výstavby Domova mládeže. Do roku 1945 studenti žili v podnájmech v Ústí nad Orlicí a ubytování studentů bylo vítaným zdrojem příjmů pro mnohé ústecké rodiny. Po roce 1945 v souvislosti s rychlým růstem počtu studentů školy i se změnami životního stylu a neochotou obyvatel města přijímat podnájemníky se stala aktuální výstavba Domova mládeže. Domov mládeže byl nakonec zřízen 1. 9. 1956, ale bez vlastní budovy. Nejprve byl umístěn v budově internátu n. p. Perla v Ústí nad Orlicí – Na Dukle, dále studenti bydleli v objektu svobodárny n. p. Kovostav v Ústí nad Orlicí II – Hylvátech (za bývalým pivovarem).
V roce 1958 byl získán pro potřeby Domova mládeže bývalý zámeček v Brandýse nad Orlicí, od roku 1981 sloužila jako Domov mládeže část ubytovny n.p. Pozemní stavby. v letech 1982-1984 škola vybudovala vlastní Domov mládeže.
Po roce 1945, podobně jako tomu bylo již i dříve, se učitelé školy aktivně zapojili do odborné i pedagogické práce, o čemž svědčí bohatá autorská činnost v odborných časopisech, účast při vydávání učebnic a technické literatury, vypracování odborných textů pro doškolování na závodech, účast při zpracovávání nových učebních osnov pro jednotlivé typy a formy studia. Odborní pracovníci školy věnovali soustavně pozornost modernizaci školních dílen. v 80. letech škola začala zapojovat do výuky rychle se rozvíjející informační technologie.
Od počátku 60. let byla budována tradice oslav kulatých“ jubileí školy. Od roku 1962 (70. výročí vzniku školy) se tyto oslavy, i když v různém rozsahu, konají pravidelně každých pět let. v letech 1967, 1972, 1982 a 1992 byly v rámci oslav vydány i almanachy. Součástí oslav bývají výstavy v prostorách školy, slavnostní sjezdy a průvody absolventů, různé kulturní pořady, módní přehlídky a odborné semináře.
Vývoj školy v letech 1982-2002
Život školy a náplň studia
Významnou událostí v historii školy byly oslavy 90. výročí jejího založení v roce 1982, které navázaly na tradice oslav „kulatých“ jubileí školy. 95. výročí vzniku školy v roce 1987 bylo připomenuto pouze několika články bez organizování jakýchkoli společenských akcí. v roce 1992 proběhly úspěšné oslavy 100. výročí založení školy. Jejich součástí byly Dny otevřených dveří, při nichž se prezentovaly i známé textilní podniky, dále se konaly sjezdy absolventů školy, jejích současných i bývalých pracovníků a všech příznivců školy. Vyvrcholením byl průvod absolventů městem. Toho se podle odhadu účastnilo přes 5 000 lidí.
K tomuto výročí byla vydána kolekce barevných potištěných utěrek a kalendářů, v podniku Hedva byly připraveny kravaty se znakem školy a byl vydán doplněk k rozsáhlému almanachu z r. 1982. Mnohokrát během oslav zazněla i „Píseň o textilce“ (autorkou byla učitelka školy Mgr. V. Jetmarová).
1. [: ÚSTECKÁ TEXTILKO,
SLÁVA TĚ NEMINE, :]
[: STOLETÁ ŠKOLIČKO,
PŘEJEM TI ZDRAVÍČKO,
VÍNEM PŘIPÍJÍME :]
2. [: SJÍŽDÍ SE CELÁ ZEM
i HOSTÉ z CIZINY :]
WELCOME TO OUR SCHOOL,
LADIES AND GENTLEMEN,
KUPTE SI TKANINY,
VÍTEJTE VE ŠKOLE,
DÁMY a PÁNOVÉ,
KUPTE SI TKANINY :]
3. [: STUDENTI, KANTOŘI,
RODIČE MILENÍ, :]
[: ŠKOLA VÁS SPOJILA,
BUDE, JE a BYLA
ZÁKLADEM VĚDĚNÍ : ]
4. [: ÚSTECKÁ TEXTILKO,
SLÁVA TĚ NEMINE, : ]
[: STOLETÁ ŠKOLIČKO,
PŘEJEM TI ZDRAVÍČKO,
VÍNEM PŘIPÍJÍME : ]
Posledních 20 let v životě školy bylo ve znamení mnoha změn, z nichž ty nejvýznamnější jsou spojeny s obdobím po „sametové revoluci“. v 80. letech ještě doznívaly důsledky tzv. normalizace, důležité však bylo, že nikdo z učitelů nemusel školu opustit. 90. léta přinesla i do naší školy uvolnění se svými klady i zápory.
V souvislosti se změnami organizace řízení našeho státu v polistopadovém období došlo v roce 1990 a 1991 i k význačným změnám v právním postavení a řízení školy. Od 60. let byla škola řízena odborem školství Vč KNV v Hradci Králové. Na základě usnesení rady Vč KNV z 22.8.1990 získala škola právní subjektivitu . Byl to první krok k zrušení podřízenosti školy Vč KNV, který zanikl dnem 24.11.1990. Po určitém vakuu byla škola od 1.1.1991 podřízena v některých ohledech školskému referátu Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí. Na základě zákona o státní správě ve školství (číslo 564/1990 Sb.) došlo pak v průběhu 1. pololetí roku 1991 ke konstituování samostatného Školského úřadu Ústí nad Orlicí, který je regionálním zařízením Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Do kompetence tohoto úřadu přešla i tehdejší SPŠT.
Rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR byl od 1. 1. 1994 zrušen název Střední průmyslová škola textilní. Nové označení subjektu znělo Střední průmyslová škola textilní a Střední odborné učiliště (Integrovaná střední škola). Další proměna pojmenování se uskutečnila v roce 1996. v rámci tzv. optimalizace byla ke škole od 1. 7. 1996 po předcházejících složitých jednáních připojena dvě ústecká učiliště a to Integrovaná střední škola textilní (bývalé učiliště n. p. Perla) a Střední odborné učiliště strojírenské a Učiliště. Toto rozhodnutí vyvolalo další změnu názvu školy na název Střední průmyslová škola, Rodinná škola a Střední odborné učiliště. Na základě rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR se k 1. 9. 1997 název opět změnil na Střední odborná škola, Střední odborné učiliště a Učiliště, v roce 1999 přibyla ještě zkratka LTI (Licentiteship of The Textile Institute Manchester). Tento název nese škola dodnes.
Již zmíněnou Licenci Textilního institutu v Manchesteru škola získala v roce 1994. v září 1992 zaslalo vedení školy do tohoto institutu předběžnou přihlášku. Jeho představitelé několikrát školu navštívili a zajímali se o obsah vyučovacích předmětů, o znění maturitních otázek atd. Na základě získaných poznatků obdržela škola v prosinci roku 1994 od Textilního institutu dopis, v němž páni R. G. Denyer, generální tajemník, a W. S. Sondhelm, předseda výboru pro profesionální a vzdělávací záležitosti, sdělují, že ……. podle královské listiny Rada mezinárodní řídicí orgán Textilního institutu jednomyslně schválila, že Vaše maturitní vysvědčení v oboru Textilní technologie plně odpovídá akademickým požadavkům na Licenci Textilního institutu.“(cit. překlad dopisu Textilního institutu řediteli školy ze dne 9. 12. 1994).
Na základě tohoto rozhodnutí se škola stala jedinou střední školou v republice, která toto osvědčení, potvrzující kvalitu výuky, získala. Za komunikaci školy s Textilním institutem odpovídal Ing. Vladimír Marek, po něm tuto povinnost převzal Ing. Zdeněk Salinger. Ten také v roce 2000 v souvislosti s výukou nových oborů požádal o reakreditaci pro tyto obory.
Počátek 80. let byl ve znamení přípravy na nové pojetí středoškolského vzdělávání textilních odborníků, které bylo součástí celkové změny československého školství probíhající již od roku 1976.
Na středních školách vstoupilo v platnost nové pojetí studia od 1.9.1984, počínaje prvními ročníky. v textilním školství znamenalo výrazné změny proti dosavadnímu pojetí studia. Byl zaveden zcela nový obor Textilní technologie, který rušil tradiční členění studia na textilních školách na přádelnictví, tkalcovství a pletařství. Teprve od třetího ročníku se počítalo s členěním oboru na alternativní bloky přádelnictví, tkalcovství a pletařství. Současně došlo i ke snížení věku přijímaných studentů na 14 let (z 8. tříd), a to si vyžádalo některé změny ve výuce dílenských cvičení. s faktem příchodu mladších studentů se však musela dílenská výuka vypořádat již od roku 1979, kdy byli poprvé přijímáni na školu, i když jen v omezené míře, i žáci z 8. tříd. Široce pojaté studium textilní technologie bylo zdůvodňováno snahou poskytnout studentům obecnější technické vzdělání, které by si měli i po skončení školního vzdělání neustále doplňovat a rozšiřovat, a tak získávat speciálnější znalosti.
Změny ve společnosti od počátku 90. let, v poptávce po absolventech na trhu práce i změny související se samotnou podobou školy, se nutně musely promítnout i v nabídce studijních oborů a v náplni výuky jednotlivých předmětů.
Tak např. skončilo výsadní postavení ruského jazyka. Místo tohoto předmětu se od roku 1990 vyučuje předmět Cizí jazyk. Pod tímto označením se ve škole v uplynulých deseti letech uplatňuje výuka německého a anglického jazyka, výuka ruského jazyka probíhala pouze v omezené míře v dálkovém studiu. Ve snaze zkvalitnit jazykovou výuku a zprostředkovat studentům seznámení s cizím jazykem prostřednictvím rodilých mluvčích působil na škole lektor anglického jazyka Shane Mc Cann a lektorka německého jazyka Diana Huster.
V červnu 1993 proběhlo v Třeboni jednání ředitelů SPŠT a SOU textilních o další koncepci rozvoje textilního školství. Velkým nebezpečím pro existenci textilních škol byly pokles tradiční textilní výroby a změny charakteru řízení výroby, související s probíhajícím procesem privatizace. Na třeboňském jednání bylo rozhodnuto o pravomoci škol určovat část náplně výuky podle požadavků průmyslu a podmínek školy, aby tak její absolventi v těchto nových podmínkách uspěli.
Škola dále postupně hledala a zaváděla nové obory a zaměření. Obory, po nichž se poptávka zmenšovala, se z nabídky vytrácely. Ze studijních programů v první polovině 90. let zmizela klasická textilní zaměření tkalcovství a přádelnictví v oboru Textilní technologie (později v oboru Textilní výroba a podnikatelství), s nimiž byla škola tradičně spjata (tkalci i přadláci maturovali např.ve čtyřletém studiu naposled v roce 1995). Do nabídky studijních programů se dostala nová zaměření oboru Textilní výroba a podnikatelství a dále obory Management textilu a oděvnictví a Oděvnictví. v červnu 1999 ukončila svou činnost Rodinná škola, která učila zaměření ekonomické a zaměření sociální. Tyto skutečnosti výrazně neohrozily existenci školy, neboť ta si za dobíhající obory našla kvalitní náhradu v nově schválených oborech. Připojením obou učilišť došlo k dalšímu rozšíření nabídky studijních programů o dvouleté a tříleté učební obory umožňující získání výučního listu. Jednalo se především o obory Technickoadministrativní pracovník, Švadlena, Strojní zámečník, Mechanik seřizovač, Nástrojař, Strojírenská výroba.
V návaznosti na platnost nových pedagogických dokumentů od 1. 9. 1990 počínaje 1. ročníkem, které daly ředitelům škol větší pravomoc provádět potřebné úpravy osnov a plánů, došlo v tomto směru k výrazným změnám i na naší škole.
Novinkou ve výuce ve školním roce 1992/93 bylo to, že 1. ročník byl společný pro zaměření oboru Textilní technologie (od roku 1994 oboru Textilní výroba a podnikatelství), ke specializaci došlo až od 2. ročníku. v roce 1995 poprvé maturovali studenti čtyřletého studia v zaměření ekonomika a řízení textilní výroby a v zaměření konfekce, v roce 1996 v zaměření výpočetní technika a v oboru Management textilu a oděvnictví. Jen díky této velmi pestré paletě možností škola překonala pro ni velmi problematické období.
Novou formou studia od školního roku 1992/93 bylo také dvouleté nástavbové studium pro absolventy učebních oborů, které poskytlo vyučeným zájemcům možnost získat úplné střední vzdělání. První ročník oboru Textilní průmysl byl otevřen v denní formě se specializací na ekonomiku a konfekci a ve večerní formě se specializací na tkalcovství a přádelnictví. Zatímco denní forma studia prokázala svou životaschopnost, večerní forma se pro malý zájem dále neuskutečňovala. Ve školním roce 1993/94 byl obor Textilní průmysl vystřídán Textilní technologií se stejnými zaměřeními a následně oborem Textilní výroba a podnikatelství. Nástavbové studium probíhalo také na obou připojených učilištích.
Velký význam pro další vývoj školy mělo to, že škola uspěla v náročném výběrovém řízení, které ověřovalo projekt nové podoby středního odborného školství PHARE. Celé 2. pololetí školního roku 1993/94 bylo ve znamení příprav na zařazení školy do tohoto programu. Program organizovaný Evropskou unií byl zaměřen na rozvoj nejrůznějších oblastí zemí střední a východní Evropy. Jeden z programů PHARE byl nazván Restrukturalizace trhu práce. v jeho rámci byla britskou firmou Birks Sinclair ve spolupráci s českými odborníky zpracována Strategická studie vzdělávání a přípravy jako základní dokument pro transformaci středního odborného školství v České republice a jeho přizpůsobení odbornému vzdělávání v zemích Evropské unie.
Na základě této studie vyhlásilo MŠMT v říjnu 1993 výběrové řízení na experimentální ověřování nového typu odborného vzdělávání. Do tohoto výběrového řízení se s dalšími sto osmdesáti čtyřmi školami naše škola přihlásila v listopadu 1993, z nich bylo pro 2. kolo vybráno 109 škol. Po obdržení informace o zařazení do 2. kola byl ve škole vypracován projekt odborného vzdělávání vycházející ze Strategické studie a současně začala intenzívní práce na přípravě pedagogických dokumentů. Na základě posouzení úrovně připravených dokumentů byla škola výnosem MŠMT ze dne 14. 6. 1994 definitivně zařazena mezi 20 vybraných, tzv. pilotních škol určených pro ověření experimentu. Ten byl od 1. 9. 1994 ověřován na devatenácti školách. Podle vypracované dokumentace probíhá výuka s menšími úpravami v některých nabízených oborech dodnes.
Vlastní dokumenty byly vypracovány pro tzv. druhou výstupní úroveň (tříleté denní studium bez maturity), pro třetí výstupní úroveň (čtyřleté denní studium s maturitou), pro dvouleté nástavbové studium pro absolventy učebních oborů. Byla též zpracována Praktická složka vzdělávání pro složení odborné zkoušky a získání výučního listu po absolvování 2. nebo 3. výstupní úrovně. Podle nových dokumentů se vyučovaly a dosud vyučují obory Oděvnictví, Management textilu a oděvnictví a Textilní výroba a podnikatelství. U posledně zmíněného oboru se původně nabízelo celkem 6 zaměření, největší zájem byl o zaměření konfekce, ekonomika a řízení textilní výroby, kancelářská a výpočetní technika. Italská škola Istituto Tecnico Statale Commerciale v Besana Brianza, s níž byly navázány styky v roce 1996, poskytla své pedagogické dokumenty a na jejich základě byly na naší škole zpracovány dokumenty pro zaměření propagační a reklamní činnost. MŠMT je schválilo, a tak přibylo sedmé zaměření, které má díky náplni některých vyučovacích předmětů velice blízko k uměleckým oborům. v letošním školním roce vyjdou z tohoto zaměření první absolventi. o toto zaměření je v současnosti mezi uchazeči o studium v „neuměleckých oborech největší zájem.
Výhodou zapojení školy v PHARE bylo především vypracování vlastních pedagogických dokumentů, jež tak mohly odrážet i jistá specifika, která v té době nebylo možné v centrálních osnovách uplatnit. v rámci projektu získala škola i nezanedbatelné finanční prostředky na modernizaci vybavení. Cenným přínosem byla také možnost poznat vzdělávací systémy v mnoha zemích. Učitelé navštívili např. Dánsko, Rakousko, Finsko, Holandsko, Švédsko, Německo, Anglii, Itálii. Zkušenosti z pracovních návštěv většinou potvrdily správnost směru, kterým se řídí změny ve škole, a ukázaly i solidní úroveň našeho školství.
O kvalitě přípravy celého projektu nové podoby středního odborného vzdělávání i samotného uplatnění ve výuce svědčí, mimo jiné i to, že žákovský projekt studentského časopisu z naší školy byl zařazen mezi 16 nejzdařilejších žákovských projektů ze všech zúčastněných škol.
Další tradiční formou studia na škole je také studium při zaměstnání. i v 80. letech zůstávalo toto studium nedílnou součástí školy, a to v dálkové a večerní formě (večerní forma byla organizována v elokovaných třídách ve Svitavách). Od 1. 9. 1985 došlo k významné změně v plánech, osnovách i celkové organizaci tohoto studia. s ročním zpožděním v porovnání s denním studiem byl zaveden i do studia při zaměstnání široce pojatý obor Textilní technologie. Současně bylo studium zkráceno na 4 roky a zrušeno dosavadní dělení maturity na všeobecné předměty po 4. ročníku a odborné předměty po 5. ročníku. Osnovy jednotlivých ročníků studia při zaměstnání byly co nejvíce sblíženy s osnovami denního studia. Vzhledem k tomu, že se předpokládalo, že ve studiu při zaměstnání budou především absolventi středních odborných učilišť, kde došlo k rozšíření výuky všeobecně vzdělávacích předmětů, byly některé z těchto předmětů ve studiu při zaměstnání zcela vypuštěny nebo redukovány (např. dějepis, chemie, občanská nauka, samozřejmě se nevyučovaly takové předměty jako tělesná výchova a dílenská cvičení).
V rámci studia při zaměstnání byly otvírány i ročníky dvouletého pomaturitního studia určeného i pro absolventy průmyslových škol textilních a poskytujícího určité speciální znalosti. Tak v letech 1983 – 1985 proběhlo pomaturitní studium určené pro desinatéry, v letech 1989 – 1992 byly realizovány dva ročníky zaměřené na využití výpočetní techniky v textilním průmyslu.
Na počátku 90. let došlo v souvislosti s probíhajícími ekonomickými změnami a zrušením výhod, které dříve studujícím při zaměstnání byly poskytovány (studijní volno v zaměstnání, slevy v dopravě), k značnému poklesu zájmu o tuto formu studia. Až do školního roku 1990/1991 bylo studium při zaměstnání organizováno vždy ve všech ročnících, někdy mívaly tyto ročníky i paralelní třídy. Ve školním roce 1990/1991 byl otevřen 1. ročník dálkového studia v Ústí nad Orlicí a 1. ročník večerního studia ve Svitavách. i když v Ústí nad Orlicí zahájilo studium 28 studentů, v průběhu 1. pololetí jejich počet klesl na 7, takže od 1.2.1991 byl tento ročník zrušen a zbývající studenti zařazeni jako externisté do 1. ročníku večerního studia. Ve školním roce 1991/1992 nebyl již 1. ročník ani v dálkovém, ani ve večerním studiu otevřen. V letech 1994–1997 se v dálkovém studiu nematurovalo (v roce 1994 maturovala pouze třída večerního studia ve Svitavách). V 90. letech bylo studium při zaměstnání prodlouženo na 5 let, s možností přijímat absolventy učilišť daného oboru nejvýše do 3. ročníku. Do 3. ročníku pětiletého dálkového studia byli uchazeči přijati opět až v roce 1995. Od tohoto roku jsou každoročně přijímáni studenti do 3. ročníku, celé pětileté studium se neuskutečňuje.
V některých letech, ve spolupráci s Úřadem práce, škola zajišťovala dlouhodobé i krátkodobé rekvalifikační kurzy (např. kurzy pro šičky, kurzy, jejichž náplní je naučit se zvládat výpočetní techniku, kurzy pro konstruktéry v programu Catia apod.)
Školní rok 1996/97 pak přinesl v samotném vyučovacím procesu zvláštnost v tom, že do lavic střední školy neusedli studenti 1. ročníků čtyřletého studia, neboť žáci dokončovali povinnou školní docházku v 9. třídách základních škol. Do studia byli přijímáni pouze uchazeči o nástavbové studium a o studium při zaměstnání.
Významným rokem v životě školy se stal rok 1997. Od září 1997 se zařadila mezi umělecké školy. Tehdy poprvé usedají do jejích lavic studenti uměleckého oboru Modelářství a návrhářství oděvů, o rok později jejich řady doplňují studenti dalšího uměleckého oboru, oboru Textilní výtvarnictví tkalcovská tvorba. Pro výuku uměleckých oborů bylo nutno hledat nové vyučující akademické malíře, zkušené odborníky pro navrhování oděvů i plošných textilií a další pedagogy. k přípravě na výuku uměleckých oborů patřily i úpravy prostor, především v budově ve Špindlerově ulici. První umělecké maturity v roce 2001 svou úrovní potvrdily, že škola měla při hledání výtvarníků šťastnou ruku.
Od školního roku 2002/03 má škola povoleny další umělecké obory – obor Propagační výtvarnictví grafická úprava tiskovin a obor Tvarování průmyslových výrobků tvarový a grafický design obalů. Škola tak opět hledá, přemýšlí, ráda se poučí od zkušenějších.
Přítomnost studentů uměleckých oborů se odráží pochopitelně v celkové podobě a činnostech školy. Nedílnou součástí jejího života se staly výstavy prací žáků, účast v soutěžích, módní přehlídky a zapojení do dalších akcí, jichž se studenti dříve zúčastňovali jen málo. z mnoha akcí tohoto charakteru si škola odnáší cenné vavříny.
Nové pojetí studia, zaváděné od roku 1984, přineslo i významné změny v celkovém charakteru maturitních zkoušek. Místo písemných zkoušek z odborných předmětů byla zavedena praktická odborná zkouška tvořící jednu z částí maturitní zkoušky, místo ústních zkoušek ze dvou odborných předmětů byla nejprve zavedena souhrnná odborná zkouška zaměřená na učivo všech odborných předmětů, později dostal ředitel školy pravomoc ponechat soubornou zkoušku nebo ji rozdělit na zkoušky ze dvou samostatných předmětů. Po roce 1990 bylo možno místo z ruského jazyka maturovat z matematiky nebo cizího jazyka (v podmínkách školy z německého a anglického jazyka). Možnost maturity z cizího jazyka se však týkala až maturantů v roce 1994, kteří tento jazyk studovali již od 1. ročníku.
Maturitní zkoušky v uměleckých oborech mají jinou podobu než v oborech, jež dosud bylo možné na škole studovat. Zásadní odlišnosti se týkají především praktické maturitní zkoušky, náplň ústní maturitní zkoušky je také poněkud jiná (např. vzhledem k tomu, že se matematika v uměleckých oborech vyučuje pouze 2 roky, studenti maturují povinně z cizího jazyka atd.)
Praktické maturitní zkoušce se studenti uměleckých oborů věnují intenzívně od března daného školního roku, neboť je velmi náročná. Maturanti musí nejprve vytvořit výtvarný návrh, potom pracují na technické dokumentaci a součástí zkoušky je i praktické provedení návrhu. Své dílo si musí student na závěr ústní maturitní zkoušky též před komisí obhájit. Náročnost praktické zkoušky také odráží fakt, že je hodnocena dvěma známkami jedna je za výtvarný návrh, druhá za technickou dokumentaci a provedení.
Studenti obou výtvarných oborů i zaměření reklamní a propagační činnost vnímají už jako samozřejmost, že se podílejí i na dalších aktivitách školy. Vytvářejí novoročenky, zajímavé studentské pozvánky na maturitní plesy, plakáty pro různé akce atd. Ve všech třech zmíněných oborech každý rok vypracovávají klauzurní práce. i ty mají dobrou úroveň.
V souvislosti s klesající poptávkou po studiu učebních oborů škola uvažovala, zda tyto obory přežijí rok 2000, a současně řešila problém, jak využít prostory, které oběma učilištím patřily.
Dnes je už jasné, že kritická situace byla celkem úspěšně vyřešena. Od školního roku 2000-2001 došlo ke zvýšení zájmu o strojírenské obory, především o tříletý učební obor Nástrojař a čtyřletý studijní obor s maturitou Mechanik seřizovač, v němž v letošním školním roce budou po čtyřleté pauze opět probíhat maturitní zkoušky. Přínosem dvouletého strojírenského oboru Strojírenská výroba je především to, že žáci, kteří by jen velmi těžko bez vyučení hledali uplatnění na trhu práce, získají byť za cenu neskonalé trpělivosti mistrů základní manuální dovednosti. Škole se také daří každoročně uspět s nabídkou jednoho z mála tříletých učebních oborů pro dívky, oboru Krejčí.
Od školního roku 1992/93 bylo i na naší škole věnováno více pozornosti propagaci vzdělávacích programů s cílem získat zájemce o studium na další školní rok. v říjnu 1993 se konala přímo ve škole 1. okresní burza středních škol a učilišť pořádaná z aktivity Úřadu práce v Ústí nad Orlicí. Na ni navázaly v tomtéž roce další regionální burzy.
Mimo burzy v České Třebové, Hradci Králové, Pardubicích apod., jichž se škola pravidelně účastní, každoročně připravuje jednou či dvakrát v 1. pololetí školního roku Dny otevřených dveří. Při nich mají zájemci o studium možnost seznámit se s běžným každodenním chodem školy, nahlédnout na odborná pracoviště, nechat si vyučujícími i studenty zodpovědět své otázky. Při Dnech otevřených dveří lze navštívit všechna odborná pracoviště školy.
Stavební úpravy a modernizace školy
Během posledních dvaceti let své existence škola velmi výrazně změnila svou vnější i vnitřní podobu. i tady lze jednoduše konstatovat: Co bylo před dvaceti lety, dnes už není. Tento fakt dosvědčují i výroky našich absolventů, kteří navštíví školu již po třech letech od ukončení svého studia.
Od konce 70. let probíhala jednání o výstavbě Domova mládeže v areálu školy. Ta nakonec vedla v roce 1981 k rozhodnutí o výstavbě Domova mládeže. Stavba probíhala neobyčejně rychle a již 16.4.1984 byl Domov mládeže slavnostně otevřen. Jeho prvními obyvateli se stali studenti a studentky bydlící dosud v objektu Pozemních staveb v Ústí nad Orlicí. Objekt DM v Brandýse nad Orlicí byl v červenci 1984 předán Střední průmyslové škole železniční v České Třebové.
Vstup do druhé stovky let své existence škola započala čilým stavebním ruchem. v době zahájení školního roku 1992/93 probíhaly úpravy v tělocvičně. v říjnu 1992 bylo zkušebně zahájeno vytápění školy z nově vybudované kotelny a po odstranění závad došlo ke kolaudaci kotelny v následujícím roce.
V dubnu 1993 byla podána Odboru výstavby MěÚ žádost o povolení přístavby směrem do Husovy ulice. Stavba byla zahájena v říjnu téhož roku, kolaudace proběhla 1. 6. 1994. v nové přístavbě je umístěna jedna klasická učebna a dvě odborné učebny (písárna a učebna výpočetní techniky). Zároveň s touto výstavbou proběhly stavební úpravy v přilehlé přádelně a tkalcovně. v místech bývalého kabinetu a skladu v tkalcovně byla nově vybudována oděvní dílna.
Na podzim 1995 se začalo s rozsáhlou rekonstrukcí střechy na budově v Zahradní ulici, při níž byla dosavadní krytina eternit nahrazena bonským šindelem. Vzhledem k nepříznivým povětrnostním podmínkám se rekonstrukce prováděla až do dubna 1996.
V roce 1995 bylo také rozhodnuto o výstavbě nového stravovacího zařízení. Finanční prostředky na jeho výstavbu byly ze sedmdesáti procent získány ze státní dotace, třicet procent musela škola pokrýt z vlastních zdrojů. Jídelna byla uvedena do provozu v únoru 1997. Současně s výstavbou jídelny a úpravou prostor kolem ní byl položením zámkové dlažby změněn i celkový vnější vzhled přístupové cesty k Domovu mládeže.
Došlo též ke změnám ve využití některých prostor. Tyto změny se výrazně dotkly především budovy ve Špindlerově ulici. Zde bylo postupně zřízeno 7 krásných ateliérů pro figurální kresbu, výtvarnou přípravu a grafiku. Pro výuku v ateliérech naši strojaři navrhli a vyrobili netradiční, ale plně funkční nerozbitné kovové stojany.
Spolu se zahájením výuky v uměleckém oboru Textilní výtvarnictví bylo zapotřebí vyřešit nové uspořádání tkalcovny. Ta byla rozdělena na dvě části, tzv. část hlučnou, v níž se uskutečňuje vedlejší hospodářská činnost a omezeně i výuka, a na část tichou, určenou především pro ruční práci textilních výtvarníků.
Se vzrůstajícím počtem studentů Oděvnictví, Modelářství a návrhářství oděvů a především učebního oboru Krejčí bylo nutno řešit nedostatek místa pro provozování praktických cvičení a odborného výcviku v těchto oborech. Stalo se tak na úkor tkalcovny, z jejíž části byla v roce 2000 vybudována oděvní dílna, kabinet, střihárna a sklad.
V prosinci 2001 byla první vernisáží otevřena v budově ve Špindlerově ulici vlastní školní výstavní síň, která vznikla přebudováním prostor sloužících původně potřebám jídelny učiliště. Na výrobě panelů pro exponáty a jejich instalaci se opět podíleli strojaři. Výstavní síň bude využívána především k propagaci výtvarných prací studentů školy, neboť v uměleckých oborech vznikají pod vedením vyučujících originální věci a pro jejich autory je velmi důležité, aby dostali možnost vystavovat ještě před svým odchodem ze školy. Výstavní panely v síni nezůstanou nikdy volné. Budou se na nich střídat výstavy klauzurních prací, maturitních prací, výstavy umělců učitelů naší školy i výstavy poskytnuté jinými uměleckými školami.
V současné době se v budově ve Špindlerově ulici dokončuje dílna pro tisk, která má kromě vedlejší hospodářské činnosti sloužit studentům oboru Textilní výtvarnictví a zaměření reklamní a propagační činnost.
Další úpravy se dotkly i budovy v Zahradní ulici. Největší změny se týkaly půdních prostor. Pro výuku reklamní a propagační činnosti bylo nutno vytvořit počítačová pracoviště se specializovanými programy. Právě v půdních prostorech vznikla studia pro tuto výuku. Ta jsou dnes skutečně chloubou školy i po stránce estetického ztvárnění prostoru.
V současné době tak má škola k dispozici 2 jazykové učebny, učebnu základní výpočetní techniky, 2 učebny pro výuku počítačové grafiky, 1 počítačovou učebnu pro technickou přípravu oděvní výroby, odbornou učebnu strojírenských předmětů, zkušebnu textilií, přádelnickou dílnu, tkalcovskou dílnu s oddělením pro výtvarný obor Textilní výtvarnictví, 2 oděvní a modelářské dílny, 7 ateliérů, výstavní síň, fotokomoru a rozsáhlé pracoviště praktické výuky strojírenských oborů.
V červenci 1999 započala též rekonstrukce bytových jader na Domově mládeže, která probíhala po jednotlivých stoupačkách, včetně výměny rozvodů studené a teplé vody, odpadů a elektroinstalace. Umakartové stěny nahradila vyzděná jádra . Od koupelny bylo odděleno dveřmi i WC.
Podstatných změn doznalo také vybavení školy. v souvislosti se snahou udržet krok s praxí byla pozornost věnována modernizaci strojového parku v dílnách a též výpočetní technice, jejíž široké využití je pro školu typické.
Změnilo se tedy strojové vybavení tkalcovských i přádelnických dílen, také zkušebna získala nové přístroje. Švýcarskou firmou RIETER, s níž škola udržuje dlouhodobou spolupráci, byly v roce 1994 škole věnovány tři stroje (mykací stroj C 4 s vločkovým zásobováním AEROFEED, protahovací stroj D 1/1 a česací stroj E 7/5). Další švýcarská firma ZELLWEGER z Usteru darovala školní laboratoři pro zkoušení textilií přístroj TRASCH TESTER TT 2000 na určování obsahu nečistot a přístroj na zkoušení jakosti vláken. Strojový park byl modernizován i v tkalcovských dílnách.
Také zařízení oděvních dílen je na vysoké úrovni. Studentům zde slouží ucelený výrobní úsek vybavený potřebnou průmyslovou šicí, žehlící a stříhací technikou.
Během uplynulých let docházelo k průběžnému doplňování a modernizaci výpočetní techniky. Tak např. na přelomu let 1994/95 bylo instalováno nové vybavení počítačové učebny získané z prostředků PHARE. Jednalo se o 8 počítačů PC 486 DX2, laserovou tiskárnu, barevný scanner a barevnou inkoustovou tiskárnu. z vlastních zdrojů škola doplnila počítače na 15 kusů a zajistila jejich modernizaci přestavbou Pentia. z finančních prostředků PHARE byly dále zakoupeny šicí stroje, trhačka pro zkušebnu, barevná tiskárna se scannerem pro pracoviště LECTRA, projekční mikroskop a vybavení pro elektronická měření.
Dnes škola využívá více než 100 počítačů řady Pentium. Jsou k dispozici studentům i vyučujícím. v každém kabinetě je pro potřebu vyučujících instalován počítač, v převážné většině zapojený do sítě.
Stejně tak jako v hardwaru, tak i v softwaru se škola snažila a snaží udržet krok s rychlým vývojem. Operační systém DOS a pod ním pracující programy byly nahrazeny operačním systémem Windows 3.11 a postupně jeho vyššími verzemi. v současnosti je využívána verze Windows 95. Počítačová učebna pro zvládnutí základní výuky výpočetní techniky je vybavena kancelářským balíkem MS Office 97 (Word, Excel, Access a PowerPoint).
Počítačová technika začala být využívána kromě samotného předmětu Výpočetní technika a předmětů jemu příbuzných i v dalších předmětech. Mezi prvními vznikla ve školním roce 1992/93 učebna vybavená počítačem MacIntosh s programy pro výuku angličtiny, němčiny a italštiny. Druhá (netypická) jazyková laboratoř pak byla vybavena komunikačním a zvukovým pultem.
V prosinci 1994 byl škole dodán CAD systém pro modelování střihů, jejich stupňování a polohování. Tento systém byl na základě výběrového řízení zakoupen u francouzské firmy LECTRA SYSTEMES a je využíván při výuce v oborech Oděvnictví a Modelářství a návrhářství oděvů.
Od 1. 11. 1996 byl ve škole do zkušebního provozu zaveden Internet, od března 1999 je studentům i vyučujícím k dispozici pro výuku i využití ve volném čase. Předností síťového zapojení počítačů využívají učitelé i studenti od roku 1998.
Specializované učebny pro výuku reklamní a propagační činnosti a textilního výtvarnictví (tzv. studia) jsou vybaveny posledními modely PC a zařízeními potřebnými pro vstup i výstup obrazových dat. Pro výuku jsou používány výhradně programy firmy ADOBE (Photoshop, Illustrator a PageMaker), dále TexCAD a DesignScope Jacquard Premium od firmy EAT. Samozřejmostí se ve vybavení školy staly digitální fotoaparáty i zrcadlovky s příslušenstvím, kamera, dataprojektory, velkoplošná televize atd.
Ve školním roce 2001/02 doznalo výrazné modernizace zařízení i programové vybavení určené pro výuku strojírenských oborů. Škola podala v rámci programu podpory odborného vzdělávání ve strojírenských oborech dva projekty. Oba uspěly a byly realizovány v samém závěru roku 2001. Škola tak získala dalších 15 moderních počítačů, 7 tiskáren, kreslící plotter formátu A1, software pro konstruktéry a dále pro simulaci a programování CNC strojů . Vybavení pracoviště praktického výcviku bylo rozšířeno o moderní měřicí techniku, digitální odměřování na obráběcích strojích, nové nástroje a pracovní pomůcky. Modernizací dvou stávajících laboratorních CNC strojů a zprovozněním dvou CNC strojů poskytnutých firmou Rieter CZ a.s. a jejich napojením na programovací počítače bylo vytvořeno moderní pracoviště CNC strojů.