Historie ško­ly

Historie – úvod

Přímou před­chůd­ky­ní dneš­ní Střední ško­ly umě­lec­ko­prů­mys­lo­vé byla Střední odbor­né ško­ly, Středního odbor­né­ho uči­liš­tě a Učiliště-LTI a Střední prů­mys­lo­vá ško­la tex­til­ní. I ta pro­šla dlou­hým vývo­jem.

Počátky tra­di­ce tex­til­ní­ho škol­ství v Ústí nad Orlicí saha­jí do roku 1892, kdy v sou­vis­los­ti s roz­vo­jem tex­til­ní­ho prů­mys­lu ve měs­tě a jeho šir­ším oko­lí byla zří­ze­na C. K. odbor­ná ško­la tkal­cov­ská s dvou­le­tým stu­di­em. Po řadě změn nápl­ně stu­dia i ofi­ci­ál­ních názvů ško­ly při­ja­la tato v roce 1961 název Střední prů­mys­lo­vá ško­la tex­til­ní. Ta až do dneš­ní doby vycho­va­la více než 8000 odbor­ní­ků.

Výrazným rysem vývo­je ško­ly od její­ho počát­ku do kon­ce 80. let bylo těs­né sepě­tí s potře­ba­mi tex­til­ní­ho prů­mys­lu. Od své­ho vzni­ku umož­ňo­va­la ško­la růst kva­li­fi­ka­ce pra­cov­ní­kům tex­til­ní­ho prů­mys­lu v neděl­ních a večer­ních kur­zech. Na tuto tra­di­ci navá­za­ly poz­dě­ji všech­ny for­my stu­dia při zaměst­ná­ní. Významnou pomo­cí pra­xi byla Státní auto­ri­zo­va­ná zku­šeb­na, kte­rá se od roku 1918 až do roku 1956 sta­la nedíl­nou sou­čás­tí ško­ly. Toto těs­né spo­je­ní s prů­mys­lem uchrá­ni­lo ško­lu před zru­še­ním v obdo­bí hos­po­dář­ské kri­ze na počát­ku tři­cá­tých let.

Období fašis­tic­ké oku­pa­ce doleh­lo těž­ce i na tuto ško­lu. Dva pra­cov­ní­ci ško­ly, František Zbořil, zří­ze­nec, a Bohumil Pánek, uči­tel, polo­ži­li život v boji s oku­pan­ty. Rozvoj tex­til­ní­ho prů­mys­lu v osvo­bo­ze­ném Československu si vynu­til roz­ší­ře­ní dosa­vad­ní dvou­le­té ško­ly na ško­lu čtyř­le­tou, kte­rá posky­to­va­la úpl­né střed­ní odbor­né vzdě­lá­ní nej­pr­ve v obo­ru Tkalcovství a od roku 1950 i v obo­ru Přádelnictví. Škola ihned od roku 1945 navá­za­la na před­cho­zí tra­di­ci spo­lu­prá­ce s prů­mys­lem a její uči­te­lé i stu­den­ti při­spě­li k obno­vě tex­til­ní­ho prů­mys­lu. Významně se podí­le­li i na poli­tic­kém, kul­tur­ním a spor­tov­ním živo­tě měs­ta.

Škola byla jed­ním z prů­kop­ní­ků všech forem stu­dia při zaměst­ná­ní na střed­ních ško­lách a v obo­ru tex­til­ní­ho škol­ství v této oblas­ti zau­jí­ma­la před­ní mís­to.

V 90. letech v sou­vis­los­ti se spo­le­čen­ský­mi změ­na­mi se pro­mě­ni­la i ško­la. Změny se netý­ka­ly jen její­ho názvu, ale hlav­ně stu­dij­ních pro­gra­mů nabí­ze­ných ucha­ze­čům.

Škola už 110 let neod­mys­li­tel­ně pat­ři­la a její zaměst­nan­ci dou­fa­jí, že i nadá­le bude pat­řit ke kolo­ri­tu měs­ta Ústí nad Orlicí a že mezi jeho ško­la­mi nebu­de žád­nou “Popelkou”. o toto musí usi­lo­vat uči­te­lé svým peda­go­gic­kým umem, ostat­ní zaměst­nan­ci zod­po­věd­nou pra­cí a stu­den­ti sna­hou co nej­ví­ce si odnést ze škol­ních lavic.

Nejdůležitější udá­los­ti z dějin ško­ly

1884 prv­ní žádost měst­ské rady o zří­ze­ní tkal­cov­ské ško­ly
1892 zří­ze­ní C. K. odbor­né ško­ly tkal­cov­ské s dvou­le­tým stu­di­em – umís­tě­na v jed­nom z objek­tů pod­ni­ku Perla (“Na Bělidle”)
1894 prv­ní absol­ven­ti ško­ly
1900-1901 výstav­ba nové škol­ní budo­vy
1910 zave­de­ní jed­no­le­té­ho stu­dia s mož­nos­tí pokra­čo­vat ve spe­ci­ál­ním roč­ní­ku (tech­no­lo­gic­kém, kupec­kém a kres­líř­ském)
1916 zří­ze­ní kur­zu pro vojí­ny – inva­li­dy
1918 při ško­le zří­ze­na zku­šeb­na
1920-1921 pří­stav­ba dílen, zno­vuza­ve­de­ní dvou­le­té­ho stu­dia tkal­cov­ství
1921 zří­ze­ní přá­del­nic­ké­ho oddě­le­ní, zku­šeb­na zís­ka­la auto­ri­za­ci Ministerstva veřej­ných pra­cí
1922 počá­tek tka­ní pre­zi­dent­ských vla­jek
1923 prv­ní absol­ven­ti přá­del­nic­ké­ho oddě­le­ní, zru­še­ní spe­ci­ál­ních roč­ní­ků
1924 zku­šeb­na změ­ně­na ve Státní auto­ri­zo­va­nou zku­šeb­nu
1926 zave­de­ní nových stu­dij­ních plá­nů a osnov, kte­ré umož­ňo­va­ly pokra­čo­vat ve dvou­le­tém nástav­bo­vém stu­diu na Textilní ško­le v Brně a zís­kat úpl­né stře­do­škol­ské vzdě­lá­ní
1933 počá­tek zho­to­vo­vá­ní kopií gotic­kých tka­nin z hrob­ky čes­kých krá­lů na Pražském hra­dě, ohro­že­ní exis­ten­ce v důsled­ku hos­po­dář­ské kri­ze
1943 zatčen František Zbořil (popra­ven 1944)
1944 zatčen Bohumil Pánek (zemřel 1945), uza­vře­ní ško­ly oku­pač­ní­mi úřa­dy
1945 obno­ve­ní výu­ky ve ško­le, zří­ze­ní Vyšší tkal­cov­ské ško­ly (dvou­le­tá nástav­ba na niž­ší ško­lu)
1946-1952 pří­stav­ba dru­hé­ho pat­ra ško­ly a roz­ší­ře­ní dílen
1947 prv­ní matu­ran­ti v tkal­cov­ském obo­ru
1949 udě­le­ní čest­né­ho titu­lu “Škola Dukelských bojov­ní­ků”
1950 zří­ze­ní Vyšší přá­del­nic­ké ško­ly (dvou­le­tá nástav­ba), počá­tek pře­cho­du k sou­vis­lé­mu čtyř­le­té­mu stu­diu tkal­cov­ství a přá­del­nic­tví
1952 prv­ní matu­ran­ti v přá­del­nic­kém obo­ru
1954 zří­ze­ní exter­ní­ho stu­dia
1956 zří­ze­ní večer­ní­ho stu­dia, zří­ze­ní inter­ná­tu ško­ly (bez vlast­ní budo­vy), zru­še­ní Státní auto­ri­zo­va­né zku­šeb­ny
1957 prv­ní matu­ran­ti v exter­ním stu­diu
1958 pro inter­nát zís­kán zámek v Brandýse nad Orlicí, zří­ze­ní Učňovské ško­ly jako sou­čás­ti Průmyslové ško­ly tex­til­ní (oddě­le­na v roce 1962)
1959 prv­ní matu­ri­ty ve večer­ním stu­diu, zří­ze­no stu­di­um pro abi­tu­ri­en­ty střed­ních škol, zří­zen polo­pro­voz v díl­nách
1961 zave­de­no dál­ko­vé stu­di­um
1962 ke ško­le při­po­je­na jako pobočka Průmyslová ško­la tex­til­ní pro stu­di­um pra­cu­jí­cích ve Svitavách, popr­vé ve vět­ším roz­sa­hu s prů­vo­dem absol­ven­tů pořá­dá­ny osla­vy kula­té­ho
70. výro­čí zalo­že­ní ško­ly, což se poz­dě­ji sta­lo sou­čás­tí tra­dic ško­ly
1964 prv­ní matu­ran­ti v dál­ko­vém stu­diu
1966-1972 výstav­ba spor­tov­ní haly
1972 zří­ze­ní Doškolovacího stře­dis­ka gene­rál­ní­ho ředi­tel­ství Bavlnářského prů­mys­lu (zru­še­no v roce 1983), zří­ze­ní Konzultačního stře­dis­ka tex­til­ní fakul­ty Vysoké ško­ly stroj­ní a tex­til­ní v Liberci (zru­še­no v roce 1986), zří­ze­ní Střediska VTEI, ško­le udě­len “Čestný štít měs­ta Ústí nad Orlicí”
1979 počá­tek dal­ší­ho jed­ná­ní o výstav­bě nové­ho Domova mlá­de­že
1981 pro Domov mlá­de­že zís­ká­na část uby­tov­ny n.p. Pozemní stav­by (sta­rý okres)
1982 počá­tek výstav­by nové­ho Domova mlá­de­že
1984 ote­vře­ní Domova mlá­de­že
1990 ško­la zís­ka­la práv­ní sub­jek­ti­vi­tu, bylo zru­še­no mono­pol­ní posta­ve­ní výu­ky Ruského jazy­ka a byl zave­den vyu­čo­va­cí před­mět Cizí jazyk
1991 v nabíd­ce stu­dij­ních zamě­ře­ní při­by­la zamě­ře­ní eko­no­mi­ka a říze­ní, kan­ce­lář­ská a výpo­čet­ní tech­ni­ka a kon­fek­ce
1992 osla­vy 100. výro­čí ško­ly (tra­di­ce oslav se zro­di­la v 60. letech), zří­ze­ní dvou­le­té­ho nástav­bo­vé­ho stu­dia pro absol­ven­ty tex­til­ních učeb­ních obo­rů
1994 dokon­če­ní pří­stav­by tří uče­ben a vybu­do­vá­na oděv­ní díl­na, změ­na názvu ško­ly na Střední prů­mys­lo­vá ško­la tex­til­ní a Střední odbor­né uči­liš­tě (Integrovaná střed­ní ško­la) v Ústí nad Orlicí, zahá­je­no ově­řo­vá­ní nové­ho typu odbor­né­ho vzdě­lá­vá­ní (PHARE), ško­le byla udě­le­na licen­ce Textilního insti­tu­tu v Manchesteru v obo­ru Textilní tech­no­lo­gie
1996 SOU tex­til­ní a SOU stro­jí­ren­ské bylo inte­gro­vá­no do SPŠT a SOU a byl změ­něn název ško­ly na Střední prů­mys­lo­vá ško­la, Rodinná ško­la a Střední odbor­né uči­liš­tě
1997 ote­vře­na nová jídel­na, změ­něn název ško­ly na Střední odbor­ná ško­la, Střední odbor­né uči­liš­tě a Učiliště Ústí nad Orlicí, zahá­je­ny výměn­né poby­ty našich stu­den­tů a stu­den­tů z Berufsschule ve Schweinfurtu v SRN a Istituto Tecnico Statale v Brianza-Besana v Itálii, povo­le­ním stu­dij­ní­ho obo­ru Modelářství a návr­hář­ství oděvů se ško­la zařa­di­la mezi umě­lec­ké ško­ly, v budo­vě ve Špindlerově uli­ci budo­vá­ny ate­li­é­ry
1998 do stu­dij­ní­ho obo­ru Textilní výro­ba a pod­ni­ka­tel­ství při­by­lo zamě­ře­ní reklam­ní a pro­pa­gač­ní čin­nost, ško­la byla pově­ře­na orga­ni­za­cí regi­o­nál­ní­ho semi­ná­ře k výsled­kům nové­ho poje­tí odbor­né­ho škol­ství PHARE “VET”, zahá­je­na tra­di­ce výstav pra­cí stu­den­tů umě­lec­kých obo­rů ve výstav­ní síni Pod Radnicí, dostav­ba stu­dií v půd­ních pro­sto­rách budo­vy v uli­ci Zahradní, zpro­voz­ně­no pou­ží­vá­ní inter­ne­tu, od 1. září ve ško­le lze stu­do­vat dal­ší umě­lec­ký obor Textilní výtvar­nic­tví-tkal­cov­ská tvor­ba
1999 podíl vyu­ču­jí­cích Českého jazy­ka a lite­ra­tu­ry na celo­stát­ním při­po­mín­ko­vém říze­ní k osno­vám toho­to před­mě­tu na SOŠ a SOU a v nástav­bo­vém stu­diu, pro­ve­de­na rekon­struk­ce tkal­cov­ských dílen (roz­dě­le­ní na “hluč­nou” a “tichou” tkal­cov­nu) , do názvu ško­ly při­dá­na zkrat­ka LTI (Licence tex­til­ní­ho insti­tu­tu), zapo­ča­ta rekon­struk­ce byto­vých jader na Domově mlá­de­že
2000 z čás­ti tkal­cov­ny vybu­do­vá­na dal­ší oděv­ní díl­na, stři­hár­na, kabi­net a sklad, účast v pro­jek­tu Leonardo na téma Příprava vzdě­lá­vá­ní pra­cov­ní­ků s vyu­ži­tím mul­ti­mé­dií pří­mo na pra­cov­ních mís­tech, v budo­vě ve Špindlerově uli­ci zří­ze­na uby­tov­na
2001 prv­ní “umě­lec­ké” matu­rit­ní zkouš­ky, v pro­sin­ci ote­vře­na vlast­ní výstav­ní síň v budo­vě ve Špindlerově uli­ci
2002 ško­le byly povo­le­ny dal­ší dva umě­lec­ké obo­ry: Propagační výtvar­nic­tví-gra­fic­ká úpra­va tis­ko­vin, Tvarování prů­mys­lo­vých výrob­ků-tva­ro­vý a gra­fic­ký design oba­lů, 110. výro­čí zalo­že­ní ško­ly

Vznik ško­ly

Město Ústí nad Orlicí pat­ří k mís­tům s vel­mi sta­rou tex­til­ní tra­di­cí. Její počát­ky saha­jí již do 15. a 16. sto­le­tí. v roce 1512 teh­dej­ší pán měs­ta Vojtěch z Pernštejna udě­lu­je cechov­ní výsa­dy zdej­ší­mu cechu tkal­ců, v roce 1517 pak cechu sou­ke­nic­ké­mu. v 17. a 18. sto­le­tí se počet cechů zabý­va­jí­cích se tex­til­ní výro­bou zvy­šu­je a vzrůs­tá i počet jejich čle­nů. o význa­mu cechů svěd­čí nej­lé­pe to, že ústec­ké cechov­ní výrob­ky byly žáda­ným zbo­žím i na vzdá­le­něj­ších trzích, např. na vel­kých trzích v Brně.

V dru­hé polo­vi­ně 19. sto­le­tí dochá­zí k zásad­ní­mu pře­lo­mu v ústec­ké tex­til­ní výro­bě. Dosavadní cechov­ní výro­ba je nahra­zo­vá­na stro­jo­vou výro­bou sou­stře­dě­nou do tová­ren. Staré cechov­ní řemes­lo postup­ně zani­ká. Nastává i pře­ori­en­ta­ce ve zpra­co­vá­va­né suro­vi­ně. Domácí vlna a len jsou zatla­čo­vá­ny bavl­nou. Rychlý růst prů­mys­lo­vých pod­ni­ků se neo­me­zu­je jen na samot­né měs­to, nýbrž řada tex­til­ních tová­ren vzni­ká i v oko­lí. v roce 1872 byl při­jat v Ústí nad Orlicí posled­ní učed­ník do sou­ke­nic­ké­ho cechu.

Nové pod­ni­ky potře­bu­jí odbor­ně vyško­le­né pra­cov­ní­ky pro říze­ní výro­by. a tak se v Ústí nad Orlicí, podob­ně jako tomu bylo i v jiných tex­til­ních stře­dis­cích, obje­vu­je myš­len­ka zalo­žit ško­lu, kte­rá by tyto potřeb­né odbor­ní­ky vycho­vá­va­la. Po del­ším jed­ná­ní s vídeň­skou vlá­dou, kte­ré vedl pře­de­vším teh­dej­ší ústec­ký sta­ros­ta a kul­tur­ní pra­cov­ník MUDr. František Vicena, bylo usku­teč­ně­no zří­ze­ní ” C. k. odbor­né ško­ly tkal­cov­ské” s vyu­čo­va­cím jazy­kem čes­kým. Vyučování bylo zahá­je­no na pod­zim roku 1892.

 

Studium na této ško­le bylo dvou­le­té, obo­ru tkal­cov­ské­ho. Učební osno­va byla zamě­ře­na jen na zákla­dy ruč­ní­ho tkal­cov­ství. Od škol­ní­ho roku 1910-11 došlo popr­vé k význam­něj­ší změ­ně ve struk­tu­ře stu­dia. Původní dvou­le­té stu­di­um bylo nahra­ze­no jed­no­le­tou vše­o­bec­nou odbor­nou ško­lou pro tkal­cov­ství a dru­hý roč­ník stu­dia, kte­rý nebyl již povin­ný pro absol­ven­ty 1. roč­ní­ku, nabyl cha­rak­te­ru spe­ci­ál­ní­ho stu­dia s oddě­le­ním tech­no­lo­gic­kým, kupec­kým a kres­líř­ským. Od toho­to škol­ní­ho roku byly popr­vé v his­to­rii ško­ly při­jí­má­ny i žáky­ně.

V roce 1892 ško­la nemě­la svo­ji vlast­ní budo­vu. Vyučování se usku­teč­ňo­va­lo v pro­na­ja­tých míst­nos­tech poz­děj­ší­ho závo­du Perla 12 v Ústí nad Orlicí “Na Bělidle”. Tyto pro­sto­ry však byly nevy­ho­vu­jí­cí, a pro­to brzy po zalo­že­ní ško­ly se zača­lo jed­nat o výstav­bě vlast­ní škol­ní budo­vy. Ta byla ode­vzdá­na své­mu úče­lu dne 4. říj­na 1901. a to je budo­va dneš­ní ško­ly v Zahradní uli­ci, ovšem pozmě­ně­ná poz­děj­ší­mi pře­stav­ba­mi a pří­stav­ba­mi. Původní budo­va byla pou­ze jed­no­pa­t­ro­vá s malou díl­nou v mís­tech dneš­ní zku­šeb­ny.

Od počát­ku 20. sto­le­tí až do záni­ku Rakousko-Uherska nedo­šlo již v živo­tě ško­ly k význam­něj­ším změ­nám. Pouze udá­los­ti I. svě­to­vé vál­ky se odra­zi­ly ve zří­ze­ní zvlášt­ních kur­sů pro váleč­né inva­li­dy, kte­ré jim měly umož­nit opět­né zapo­je­ní do civil­ní­ho živo­ta.

Škola v obdo­bí Rakouska-Uherska

Do nové situ­a­ce se ústec­ká tex­til­ní ško­la dosta­la po vzni­ku samo­stat­né­ho Československa v roce 1918. Tehdy před ško­lou vyvstal úkol prak­tic­ky pomá­hat čes­ko­slo­ven­ské­mu tex­til­ní­mu prů­mys­lu, kte­rý byl v někte­rých oblas­tech, napří­klad v pou­ží­vá­ní zku­še­ben, odká­zán na Německo. Proto již od kon­ce roku 1918 byla při ško­le v čin­nos­ti zku­šeb­na, kte­rá v roce 1921 zís­ka­la auto­ri­za­ci Ministerstva veřej­ných pra­cí. v roce 1924 byla změ­ně­na ve Státní auto­ri­zo­va­nou zku­šeb­nu, pra­cu­jí­cí pro potře­by čes­ko­slo­ven­ské­ho tex­til­ní­ho prů­mys­lu. Tato zku­šeb­na, v níž pra­co­va­li pře­de­vším uči­te­lé ško­ly, vyví­je­la roz­sáh­lou odbor­nou čin­nost až do roku 1956.

V důsled­ku nových úko­lů došlo v roce 1921 ke zří­ze­ní přá­del­nic­ké­ho oddě­le­ní ško­ly. Aby moh­la ško­la lépe zajis­tit prak­tic­kou výu­ku, došlo v letech 1920 – 21 k roz­sáh­lé pří­stav­bě dílen (přá­del­ny a tkal­cov­ny), kte­ré nahra­di­ly dosa­vad­ní malou nevy­ho­vu­jí­cí tkal­cov­skou díl­nu.

V roce 1920 byly zru­še­ny sta­ré učeb­ní osno­vy z dob Rakousko-Uherska a opět zave­de­no dvou­le­té stu­di­um. Výše zmí­ně­ná spe­ci­ál­ní oddě­le­ní trva­la až do roku 1923, ale měla již cha­rak­ter pou­hé­ho roč­ní­ho kur­su pro mis­try. Dvouleté tkal­cov­ské a přá­del­nic­ké stu­di­um zůsta­lo jedi­ným typem stu­dia na ško­le až do roku 1945.

 

Známou se sta­la ústec­ká tex­til­ní ško­la někte­rý­mi výrob­ky, kte­ré byly zho­to­vo­vá­ny v tkal­cov­ských díl­nách. Tak od roku 1922 byly vyrá­bě­ny v gobe­lí­no­vé tech­ni­ce pre­zi­dent­ské vlaj­ky, v roce 1925 ško­la vysta­vo­va­la deko­ra­tiv­ní tex­ti­lie na Výstavě deko­ra­tiv­ní­ho umě­ní v Paříži a za své výrob­ky zís­ka­la pochval­ný dekret. Velký zájem, jak svěd­čí zprá­vy v teh­dej­ším tis­ku, vyvo­la­la výro­ba kopií gotic­kých tka­nin z hrob­ky čes­kých krá­lů na Pražském hra­dě, pro­vá­dě­ná od roku 1933.

Velmi nepří­z­ni­vě ovliv­ni­la ško­lu hos­po­dář­ská kri­ze v letech 1929 – 33. Tehdy došlo k tako­vé­mu pokle­su počtu žáků, že její samot­ná exis­ten­ce byla ohro­že­na. Například v roce 1933 se již jed­na­lo o zru­še­ní ško­ly a povo­le­ní od minis­ter­stva zahá­jit vyu­čo­vá­ní při­šlo tepr­ve 7. září 1933, tak­že výu­ka ve škol­ním roce 1933 – 1934 moh­la být zahá­je­na až 11. září 1933.

Velkou pozor­nost věno­va­la v této době ško­la pro­pa­ga­ci své prá­ce a svých výrob­ků. Na závěr škol­ních roků byly pra­vi­del­ně pořá­dá­ny výsta­vy pra­cí žáků a uči­te­lů, byly vydá­vá­ny výroč­ní zprá­vy. Byl navá­zán též úzký kon­takt s Výzkumnou země­děl­skou sta­ni­cí v Domanínku u Bystřice nad Pernštejnem. Ve spo­lu­prá­ci s tou­to sta­ni­cí byly v letech 1936-37 pořá­dá­ny v pro­sto­rách ško­ly vel­ké výsta­vy pro­pa­gu­jí­cí lnář­ství.

Období fašis­tic­ké oku­pa­ce

Nejsmutnějším obdo­bím v ději­nách ško­ly bylo těž­ké obdo­bí naší národ­ní poro­by, obdo­bí fašis­tic­ké oku­pa­ce.

Napjatá poli­tic­ká situ­a­ce roku 1938 se odra­zi­la i v atmo­sfé­ře ško­ly pro­vo­ka­tiv­ním cho­vá­ním stu­den­tů z němec­ké­ho pohra­ni­čí. Často při­chá­ze­li do ško­ly ve stej­no­kro­jích Henleinových sude­ťá­ků. Na pod­zim roku 1938 po pode­psá­ní mni­chov­ské doho­dy pak tito stu­den­ti z čes­ké ško­ly ode­šli.

Po 15. břez­nu 1939, po roz­puš­tě­ní Československé armá­dy, poskyt­la ško­la zaměst­ná­ní něko­li­ka býva­lým vojá­kům z povo­lá­ní. Tak 1.9.1939 nastou­pil na ško­lu štáb­ní kapi­tán Bohumil Pánek jako uči­tel něm­či­ny, četař Jan Vojta jako dílen­ský uči­tel a četař František Zbořil jako škol­ník. Po uza­vře­ní čes­kých vyso­kých škol 17.11.1939 na tex­til­ní ško­le něko­lik býva­lých vyso­ko­ško­lá­ků nastou­pi­lo ke stu­diu.

 

Perzekuce fašis­tic­kých oku­pan­tů zasáh­la i uči­tel­ský sbor a zaměst­nan­ce ško­ly. Nejprve byl zatčen František Zbořil a v říj­nu 1944 popra­ven v Mnichově. Potom násle­do­val Bohumil Pánek, kte­rý byl po zatče­ní uvěz­něn v Terezíně a zde zemřel na tyfus.

Udržovat nor­mál­ní chod ško­ly v tom­to obdo­bí vyža­do­va­lo znač­né vypě­tí. Provoz ško­ly se poda­ři­lo udr­žet do kon­ce roku 1944. Tehdy však výu­ka přes veš­ke­ré úsi­lí uči­tel­ské­ho sbo­ru byla zasta­ve­na a žáci i uči­te­lé nasa­ze­ni na růz­né prá­ce ve pro­spěch hrou­tí­cí se “Třetí říše”. Aby bylo zachrá­ně­no stroj­ní vyba­ve­ní dílen před vyra­bo­vá­ním oku­pan­ty, byla tkal­cov­na pro­na­ja­ta fir­mě Jandera z Ústí nad Orlicí a přá­del­na fir­mě Bartoň v Náchodě.

Toto těž­ké obdo­bí skon­či­lo v květ­nu 1945 osvo­bo­ze­ním Československa.

Vývoj ško­ly v letech 1945-1982

K nej­vý­znač­něj­ším změ­nám v orga­ni­za­ci ško­ly došlo po roce 1945. v tom­to roce dosa­vad­ní dvou­le­té stu­di­um bylo roz­ší­ře­no ve vyš­ší ško­lu se čtyř­le­tým stu­di­em, zakon­če­ným matu­rit­ní zkouš­kou. Podmínkou při­je­tí na vyš­ší ško­lu bylo absol­vo­vá­ní dvou­le­té­ho niž­ší­ho stup­ně stu­dia, kte­rý i nadá­le tvo­řil uza­vře­ný celek. Vyšší stu­di­um bylo pou­ze v tkal­cov­ském obo­ru. První matu­ri­ty v his­to­rii ško­ly se usku­teč­ni­ly v červ­nu 1947. Nástavbové dvou­le­té vyš­ší přá­del­nic­ké stu­di­um bylo zří­ze­no až v roce 1950 a prv­ní matu­ri­ty v tom­to obo­ru byly v červ­nu 1952. Od 1. 9. 1948 ško­la nes­la nový název Státní prů­mys­lo­vá ško­la tex­til­ní a od 1. 9. 1950 do roku 1954 Vyšší prů­mys­lo­vá ško­la tex­til­ní.

Od 1. září 1950 dochá­zí k nové orga­ni­za­ci stu­dia. Bylo zří­ze­no uce­le­né čtyř­le­té stu­di­um, při němž tepr­ve absol­vo­vá­ní všech čtyř roč­ní­ků dává úpl­né střed­ní odbor­né vzdě­lá­ní. Dosavadní dvou­le­té niž­ší stu­di­um bylo zru­še­no.

Ve škol­ním roce 1950-51 nebyl vůbec zří­zen 1. roč­ník, neboť se před­po­klá­da­lo, že budou při­jí­má­ni pou­ze absol­ven­ti dvou­le­tých pod­ni­ko­vých škol, kte­ré měly nahra­dit 1. roč­ník stu­dia. Avšak již od škol­ní­ho roku 1951-52 se od této zása­dy upus­ti­lo a zno­vu byly zří­ze­ny prv­ní roč­ní­ky.

Složitá situ­a­ce, vznik­lá kří­že­ním růz­ných kon­cep­cí stře­do­škol­ské­ho stu­dia tex­til­ních obo­rů, se nej­vý­raz­ně­ji pro­je­vi­la ve škol­ním roce 1951-52. Vzhledem k tomu, že v před­cho­zím škol­ním roce bylo defi­ni­tiv­ně ukon­če­no dvou­le­té uce­le­né vzdě­lá­ní a sou­čas­ně běžel již 2. (vlast­ně 1.) roč­ník pod­le plá­nu sou­vis­lé­ho tří­le­té­ho stu­dia, nemě­li absol­ven­ti niž­ší­ho dvou­le­té­ho stu­dia mož­nost pokra­čo­vat ve stu­diu. Nakonec to bylo v tkal­cov­ském obo­ru vyře­še­no tak, že ješ­tě v tom­to škol­ním roce byl napo­sle­dy rea­li­zo­ván dvou­le­tý cyk­lus nástav­bo­vé­ho stu­dia sou­čas­ně s roč­ní­ky stu­du­jí­cí­mi pod­le nové kon­cep­ce. v přá­del­nic­kém obo­ru byl ote­vřen pou­ze 3. roč­ník sou­vis­lé­ho stu­dia, ale nej­lep­ším absol­ven­tům niž­ší­ho stup­ně stu­dia byl umož­něn pře­stup do toho­to roč­ní­ku. Proto v roce 1953 pro­běh­ly matu­ri­ty jed­nak v sou­vis­lém stu­diu (přá­del­nic­ký a tkal­cov­ský roč­ník), jed­nak v nástav­bo­vém stu­diu (tkal­cov­ský roč­ník).

Současně počí­na­je škol­ním rokem 1951-52 bylo defi­ni­tiv­ně roz­hod­nu­to, že tex­til­ní stře­do­škol­ské stu­di­um bude čtyř­le­té, bez povin­né­ho před­cho­zí­ho abso­lu­to­ria učňov­ských škol. Proto byl opět ote­vřen 1. roč­ník, v němž se začal ově­řo­vat nový plán stu­dia obo­ru Tkalcovství a Přádelnictví.

V letech 1950 až 1954 byla zří­ze­na zvlášt­ní for­ma stu­dia – jed­no­roč­ní mis­trov­ské stu­di­um, kte­ré v roce 1954 bylo zru­še­no a od roku 1958 nahra­ze­no dvou­le­tým mis­trov­ským stu­di­em. Toto mis­trov­ské stu­di­um pro­bí­ha­lo na ško­le napo­sle­dy v letech 1964 až 1966. Ve škol­ním roce 1948 – 49 byl zří­zen pro absol­ven­ty niž­ší­ho dvou­le­té­ho stu­dia jed­no­roč­ní nástav­bo­vý kurs kres­líř­ský. v letech 1954 – 1959 bylo zří­ze­no zvlášt­ní stu­di­um pro tkal­cov­skou větev – hed­váb­nic­tví. Tento obor byl zru­šen v roce 1959. v letech 1959-1963 bylo při ško­le dvou­le­té abi­tu­ri­ent­ské stu­di­um tkal­cov­ské­ho i přá­del­nic­ké­ho obo­ru, urče­né pro absol­ven­ty střed­ních vše­o­bec­ně vzdě­lá­va­cích škol (jede­nác­ti­le­tek). Toto stu­di­um se zvlášt­ním zamě­ře­ním “přadlák-eko­nom” pro­bí­ha­lo též v letech 1969-72. v letech 1958-1962 byla sou­čás­tí ško­ly i Učňovská ško­la tex­til­ní, vycho­vá­va­jí­cí tka­dle­ny a přadle­ny pro n.p. Perla v Ústí nad Orlicí a Hedva Moravská Třebová.

V sou­vis­los­ti se změ­na­mi stu­dij­ních plá­nů a osnov stu­dia tkal­cov­ství a přá­del­nic­tví dochá­ze­lo též k čas­tým změ­nám v nápl­ni matu­rit­ních zkou­šek.

Zvláštností byly matu­ri­ty v roce 1956. Tehdy bylo zave­de­no vypra­co­vá­ní a obha­jo­ba tzv. diplomní prá­ce, kte­rá zce­la nahra­di­la úst­ní i písem­né zkouš­ky z odbor­ných před­mě­tů. Maturanti v tom­to roce byli ozna­čo­vá­ni jako diplo­man­ti. Ale již v násle­du­jí­cím roce 1957 byla pro­ve­de­na nová úpra­va matu­rit­ních zkou­šek, kte­rá se udr­že­la až do roku 1965. Znovu byly obno­ve­ny úst­ní zkouš­ky z odbor­ných před­mě­tů (u přadlá­ků tech­no­lo­gie přá­del­nic­tví a alter­na­tiv­ní orga­ni­za­ce nebo zušlech­ťo­vá­ní, u tkal­ců tech­no­lo­gie tkal­cov­ství a stej­né voli­tel­né před­mě­ty jako u přadlá­ků). Písemné zkouš­ky z odbor­ných před­mě­tů byly nahra­ze­ny vypra­co­vá­ním a obha­jo­bou odbor­né prá­ce (od názvu diplomní bylo upuš­tě­no). Tuto prá­ci zadá­va­li vyu­ču­jí­cí odbor­ných před­mě­tů tak, aby řeši­la prak­tic­ké otáz­ky z pro­vo­zu tex­til­ních závo­dů.

Koncem 50. let se již plně ustá­lil a peda­go­gic­ky upev­nil sys­tém čtyř­le­té­ho stu­dia tex­til­ních obo­rů. Tento sys­tém se stal typic­kým pro všech­ny prů­mys­lo­vé ško­ly a zno­vu byl potvr­zen škol­ským záko­nem z 15. 12. 1960. Na zákla­dě toho­to záko­na dosta­la také ško­la od 1. 9. 1961 nový název Střední prů­mys­lo­vá ško­la tex­til­ní, kte­rý vystří­dal název Průmyslová ško­la tex­til­ní, pou­ží­va­ný od roku 1954.

 

 

Pokud jde o důle­ži­té orga­ni­zač­ní změ­ny od kon­ce 50. let, mezi nej­dů­le­ži­těj­ší pat­ři­ly: postup­né budo­vá­ní stu­dia při zaměst­ná­ní, zří­ze­ní polo­pro­vo­zu ve škol­ních díl­nách, dočas­né spo­je­ní s učňov­skou ško­lou a zří­ze­ní stře­dis­ka VTEI při ško­le.

Od své­ho vzni­ku v roce 1892 umož­ňo­va­la ško­la dopl­ňo­vat vzdě­lá­ní těm, kdo byli již v pra­xi. Až do roku 1948 pro­bí­ha­ly dvou­le­té pokra­čo­va­cí kur­sy pro mla­dé pra­cov­ní­ky v tex­ti­lu a tzv. sobot­ní, neděl­ní a večer­ní kur­sy, kte­ré měly poskyt­nout spe­ci­ál­ní zna­los­ti někte­rým kate­go­ri­ím pra­cov­ní­ků na závo­dech. Tyto kur­sy byly orga­ni­zo­vá­ny i mimo síd­lo ško­ly v důle­ži­tých prů­mys­lo­vých stře­dis­cích, např. v Hlinsku a v Poličce. Na tuto tra­di­ci navá­za­lo po roce 1945 pev­ně orga­ni­zo­va­né, do sys­té­mu škol­ní­ho vzdě­lá­ní včle­ně­né, stu­di­um při zaměst­ná­ní (též stu­di­um pra­cu­jí­cích). Od roku 1954 toto stu­di­um mělo for­mu exter­ní­ho stu­dia. První absol­ven­ti této for­my stu­dia matu­ro­va­li v červ­nu 1958. Od 1.9.1956 bylo zří­ze­no na ško­le i večer­ní stu­di­um, kte­ré mělo umož­nit absol­ven­tům dvou­le­té­ho niž­ší­ho stu­dia zís­kat úpl­né střed­ní odbor­né vzdě­lá­ní nebo poskyt­nout ve tří­le­tém stu­diu vzdě­lá­ní mis­trov­ské. Od 1.9.1961 byla pak zave­de­na for­ma dál­ko­vé­ho stu­dia. Některé roč­ní­ky večer­ní­ho a dál­ko­vé­ho stu­dia byly dis­lo­ko­vá­ny i mimo síd­lo ško­ly do České Třebové, Zábřeha, Hlinska, Žamberka a Moravské Třebové. Od 1.1.1962 byla ke ško­le při­po­je­na i pětitříd­ní večer­ní ško­la při n.p. Vigona ve Svitavách.

Pro obsa­ho­vou strán­ku výu­ky v 60. a 70. letech je typic­ké, že se již nemě­ní cel­ko­vá struk­tu­ra stu­dia, nýbrž úpra­vy stu­dij­ních plá­nů a osnov sle­du­jí jako hlav­ní cíl obsah jed­not­li­vých před­mě­tů co nej­ví­ce při­blí­žit sou­čas­né­mu sta­vu tech­ni­ky a tech­no­lo­gie v pra­xi tex­til­ní­ho prů­mys­lu. s tím­to cílem byl zave­den nový učeb­ní plán a osno­vy počí­na­je 1. roč­ní­kem škol­ní­ho roku 1962-63. v tom­to plá­nu došlo ke zru­še­ní spe­ci­a­li­za­ce a všech­ny prů­mys­lo­vé tex­til­ní ško­ly dostá­va­jí v obo­rech Přádelnictví a Tkalcovství jed­not­nou osno­vu.

Byly zru­še­ny odbor­né prá­ce a nahra­ze­ny písem­ný­mi pra­ce­mi z odbor­ných před­mě­tů. k dal­ší změ­ně ve stu­dij­ních plá­nech a osno­vách dochá­zí v roce 1970. v sou­vis­los­ti se zave­de­ním nových stu­dij­ních plá­nů a osnov se výraz­ně­ji změ­nil i obsah matu­rit­ních zkou­šek v oblas­ti voli­tel­ných před­mě­tů. Pro tkal­cov­ský obor byly zave­de­ny jako voli­tel­né před­mě­ty Ekonomika a Vazby tka­nin, pro přá­del­nic­ký obor Ekonomika a Zkoušení tex­ti­lií. Maturitní zkouš­ky v tom­to roz­sa­hu se kona­ly popr­vé v roce 1974.

Potřebám roz­ší­ře­né ško­ly pře­sta­la vyho­vo­vat sta­rá jed­no­pa­t­ro­vá budo­va, a pro­to v letech 1946-52 došlo k pří­stav­bě dru­hé­ho pat­ra budo­vy a k roz­ší­ře­ní dílen. v letech 1966 až 1972 byla na dvo­ře ško­ly vysta­vě­na roz­sáh­lá moder­ní tělo­cvič­na, kte­rá dodnes při­spí­vá k roz­vo­ji spor­tov­ní­ho živo­ta v celém měs­tě.

Až do doby po 2. svě­to­vé vál­ce zůstá­va­la nevy­ře­še­na otáz­ka výstav­by Domova mlá­de­že. Do roku 1945 stu­den­ti žili v pod­ná­jmech v Ústí nad Orlicí a uby­to­vá­ní stu­den­tů bylo víta­ným zdro­jem pří­jmů pro mno­hé ústec­ké rodi­ny. Po roce 1945 v sou­vis­los­ti s rych­lým růs­tem počtu stu­den­tů ško­ly i se změ­na­mi život­ní­ho sty­lu a neo­cho­tou oby­va­tel měs­ta při­jí­mat pod­ná­jem­ní­ky se sta­la aktu­ál­ní výstav­ba Domova mlá­de­že. Domov mlá­de­že byl nako­nec zří­zen 1. 9. 1956, ale bez vlast­ní budo­vy. Nejprve byl umís­těn v budo­vě inter­ná­tu n. p. Perla v Ústí nad Orlicí – Na Dukle, dále stu­den­ti byd­le­li v objek­tu svo­bo­dár­ny n. p. Kovostav v Ústí nad Orlicí II – Hylvátech (za býva­lým pivo­va­rem).

V roce 1958 byl zís­kán pro potře­by Domova mlá­de­že býva­lý záme­ček v Brandýse nad Orlicí, od roku 1981 slou­ži­la jako Domov mlá­de­že část uby­tov­ny n.p. Pozemní stav­by. v letech 1982-1984 ško­la vybu­do­va­la vlast­ní Domov mlá­de­že.

Po roce 1945, podob­ně jako tomu bylo již i dří­ve, se uči­te­lé ško­ly aktiv­ně zapo­ji­li do odbor­né i peda­go­gic­ké prá­ce, o čemž svěd­čí boha­tá autor­ská čin­nost v odbor­ných časo­pi­sech, účast při vydá­vá­ní učeb­nic a tech­nic­ké lite­ra­tu­ry, vypra­co­vá­ní odbor­ných tex­tů pro doško­lo­vá­ní na závo­dech, účast při zpra­co­vá­vá­ní nových učeb­ních osnov pro jed­not­li­vé typy a for­my stu­dia. Odborní pra­cov­ní­ci ško­ly věno­va­li sou­stav­ně pozor­nost moder­ni­za­ci škol­ních dílen. v 80. letech ško­la zača­la zapo­jo­vat do výu­ky rych­le se roz­ví­je­jí­cí infor­mač­ní tech­no­lo­gie.

Od počát­ku 60. let byla budo­vá­na tra­di­ce oslav kula­tých” jubi­leí ško­ly. Od roku 1962 (70. výro­čí vzni­ku ško­ly) se tyto osla­vy, i když v růz­ném roz­sa­hu, kona­jí pra­vi­del­ně kaž­dých pět let. v letech 1967, 1972, 1982 a 1992 byly v rám­ci oslav vydá­ny i alma­na­chy. Součástí oslav býva­jí výsta­vy v pro­sto­rách ško­ly, slav­nost­ní sjezdy a prů­vo­dy absol­ven­tů, růz­né kul­tur­ní pořa­dy, mód­ní pře­hlíd­ky a odbor­né semi­ná­ře.

Vývoj ško­ly v letech 1982-2002

Život ško­ly a náplň stu­dia

Významnou udá­los­tí v his­to­rii ško­ly byly osla­vy 90. výro­čí její­ho zalo­že­ní v roce 1982, kte­ré navá­za­ly na tra­di­ce oslav “kula­tých” jubi­leí ško­ly. 95. výro­čí vzni­ku ško­ly v roce 1987 bylo při­po­me­nu­to pou­ze něko­li­ka člán­ky bez orga­ni­zo­vá­ní jakých­ko­li spo­le­čen­ských akcí. v roce 1992 pro­běh­ly úspěš­né osla­vy 100. výro­čí zalo­že­ní ško­ly. Jejich sou­čás­tí byly Dny ote­vře­ných dve­ří, při nichž se pre­zen­to­va­ly i zná­mé tex­til­ní pod­ni­ky, dále se kona­ly sjezdy absol­ven­tů ško­ly, jejích sou­čas­ných i býva­lých pra­cov­ní­ků a všech pří­z­niv­ců ško­ly. Vyvrcholením byl prů­vod absol­ven­tů měs­tem. Toho se pod­le odha­du účast­ni­lo přes 5 000 lidí.

K tomu­to výro­čí byla vydá­na kolek­ce barev­ných potiš­tě­ných utě­rek a kalen­dá­řů, v pod­ni­ku Hedva byly při­pra­ve­ny kra­va­ty se zna­kem ško­ly a byl vydán dopl­něk k roz­sáh­lé­mu alma­na­chu z r. 1982. Mnohokrát během oslav zazně­la i “Píseň o tex­til­ce” (autor­kou byla uči­tel­ka ško­ly Mgr. V. Jetmarová).

1. [: ÚSTECKÁ TEXTILKO,
      SLÁVA TĚ NEMINE, :]
   [: STOLETÁ ŠKOLIČKO,
      PŘEJEM TI ZDRAVÍČKO,
      VÍNEM PŘIPÍJÍME :]

2. [: SJÍŽDÍ SE CELÁ ZEM
      i HOSTÉ z CIZINY :]
      WELCOME TO OUR SCHOOL,
      LADIES AND GENTLEMEN,
      KUPTE SI TKANINY,
      VÍTEJTE VE ŠKOLE,
      DÁMY  a PÁNOVÉ,
      KUPTE SI TKANINY :]

3. [: STUDENTI, KANTOŘI,
      RODIČE MILENÍ, :]
   [: ŠKOLA VÁS SPOJILA,
      BUDE, JE  a BYLA
      ZÁKLADEM VĚDĚNÍ : ]

4. [: ÚSTECKÁ TEXTILKO,
      SLÁVA TĚ NEMINE, : ]
   [: STOLETÁ ŠKOLIČKO,
      PŘEJEM TI ZDRAVÍČKO,
      VÍNEM PŘIPÍJÍME : ]

Posledních 20 let v živo­tě ško­ly bylo ve zna­me­ní mno­ha změn, z nichž ty nej­vý­znam­něj­ší jsou spo­je­ny s obdo­bím po “same­to­vé revo­lu­ci”. v 80. letech ješ­tě dozní­va­ly důsled­ky tzv. nor­ma­li­za­ce, důle­ži­té však bylo, že nikdo z uči­te­lů nemu­sel ško­lu opus­tit. 90. léta při­nes­la i do naší ško­ly uvol­ně­ní se svý­mi kla­dy i zápo­ry.

V sou­vis­los­ti se změ­na­mi orga­ni­za­ce říze­ní naše­ho stá­tu v polis­to­pa­do­vém obdo­bí došlo v roce 1990 a 1991 i k význač­ným změ­nám v práv­ním posta­ve­ní a říze­ní ško­ly. Od 60. let byla ško­la říze­na odbo­rem škol­ství Vč KNV v Hradci Králové. Na zákla­dě usne­se­ní rady Vč KNV z 22.8.1990 zís­ka­la ško­la práv­ní sub­jek­ti­vi­tu . Byl to prv­ní krok k zru­še­ní pod­ří­ze­nos­ti ško­ly Vč KNV, kte­rý zani­kl dnem 24.11.1990. Po urči­tém vakuu byla ško­la od 1.1.1991 pod­ří­ze­na v někte­rých ohle­dech škol­ské­mu refe­rá­tu Okresního úřa­du v Ústí nad Orlicí. Na zákla­dě záko­na o stát­ní sprá­vě ve škol­ství (čís­lo 564/1990 Sb.) došlo pak v prů­bě­hu 1. polo­le­tí roku 1991 ke kon­sti­tu­o­vá­ní samo­stat­né­ho Školského úřa­du Ústí nad Orlicí, kte­rý je regi­o­nál­ním zaří­ze­ním Ministerstva škol­ství, mlá­de­že a tělo­vý­cho­vy ČR. Do kom­pe­ten­ce toho­to úřa­du pře­šla i teh­dej­ší SPŠT.

Rozhodnutím Ministerstva škol­ství, mlá­de­že a tělo­vý­cho­vy ČR byl od 1. 1. 1994 zru­šen název Střední prů­mys­lo­vá ško­la tex­til­ní. Nové ozna­če­ní sub­jek­tu zně­lo Střední prů­mys­lo­vá ško­la tex­til­ní a Střední odbor­né uči­liš­tě (Integrovaná střed­ní ško­la). Další pro­mě­na pojme­no­vá­ní se usku­teč­ni­la v roce 1996. v rám­ci tzv. opti­ma­li­za­ce byla ke ško­le od 1. 7. 1996 po před­chá­ze­jí­cích slo­ži­tých jed­ná­ních při­po­je­na dvě ústec­ká uči­liš­tě a to Integrovaná střed­ní ško­la tex­til­ní (býva­lé uči­liš­tě n. p. Perla) a Střední odbor­né uči­liš­tě stro­jí­ren­ské a Učiliště. Toto roz­hod­nu­tí vyvo­la­lo dal­ší změ­nu názvu ško­ly na název Střední prů­mys­lo­vá ško­la, Rodinná ško­la a Střední odbor­né uči­liš­tě. Na zákla­dě roz­hod­nu­tí Ministerstva škol­ství, mlá­de­že a tělo­vý­cho­vy ČR se k 1. 9. 1997 název opět změ­nil na Střední odbor­ná ško­la, Střední odbor­né uči­liš­tě a Učiliště, v roce 1999 při­by­la ješ­tě zkrat­ka LTI (Licentiteship of The Textile Institute Manchester). Tento název nese ško­la dodnes.

Již zmí­ně­nou Licenci Textilního insti­tu­tu v Manchesteru ško­la zís­ka­la v roce 1994. v září 1992 zasla­lo vede­ní ško­ly do toho­to insti­tu­tu před­běž­nou při­hláš­ku. Jeho před­sta­vi­te­lé něko­li­krát ško­lu navští­vi­li a zají­ma­li se o obsah vyu­čo­va­cích před­mě­tů, o zně­ní matu­rit­ních otá­zek atd. Na zákla­dě zís­ka­ných poznat­ků obdr­že­la ško­la v pro­sin­ci roku 1994 od Textilního insti­tu­tu dopis, v němž páni R. G. Denyer, gene­rál­ní tajem­ník, a W. S. Sondhelm, před­se­da výbo­ru pro pro­fe­si­o­nál­ní a vzdě­lá­va­cí zále­ži­tos­ti, sdě­lu­jí, že ……. pod­le krá­lov­ské lis­ti­ny Rada mezi­ná­rod­ní řídi­cí orgán Textilního insti­tu­tu jed­no­my­sl­ně schvá­li­la, že Vaše matu­rit­ní vysvěd­če­ní v obo­ru Textilní tech­no­lo­gie plně odpo­ví­dá aka­de­mic­kým poža­dav­kům na Licenci Textilního institutu.“(cit. pře­klad dopi­su Textilního insti­tu­tu ředi­te­li ško­ly ze dne 9. 12. 1994).

Na zákla­dě toho­to roz­hod­nu­tí se ško­la sta­la jedi­nou střed­ní ško­lou v repub­li­ce, kte­rá toto osvěd­če­ní, potvr­zu­jí­cí kva­li­tu výu­ky, zís­ka­la. Za komu­ni­ka­ci ško­ly s Textilním insti­tu­tem odpo­ví­dal Ing. Vladimír Marek, po něm tuto povin­nost pře­vzal Ing. Zdeněk Salinger. Ten také v roce 2000 v sou­vis­los­ti s výu­kou nových obo­rů požá­dal o rea­kre­di­ta­ci pro tyto obo­ry.

Počátek 80. let byl ve zna­me­ní pří­pra­vy na nové poje­tí stře­do­škol­ské­ho vzdě­lá­vá­ní tex­til­ních odbor­ní­ků, kte­ré bylo sou­čás­tí cel­ko­vé změ­ny čes­ko­slo­ven­ské­ho škol­ství pro­bí­ha­jí­cí již od roku 1976.

Na střed­ních ško­lách vstou­pi­lo v plat­nost nové poje­tí stu­dia od 1.9.1984, počí­na­je prv­ní­mi roč­ní­ky. v tex­til­ním škol­ství zna­me­na­lo výraz­né změ­ny pro­ti dosa­vad­ní­mu poje­tí stu­dia. Byl zave­den zce­la nový obor Textilní tech­no­lo­gie, kte­rý rušil tra­dič­ní čle­ně­ní stu­dia na tex­til­ních ško­lách na přá­del­nic­tví, tkal­cov­ství a ple­tař­ství. Teprve od tře­tí­ho roč­ní­ku se počí­ta­lo s čle­ně­ním obo­ru na alter­na­tiv­ní blo­ky přá­del­nic­tví, tkal­cov­ství a ple­tař­ství. Současně došlo i ke sní­že­ní věku při­jí­ma­ných stu­den­tů na 14 let (z 8. tříd), a to si vyžá­da­lo někte­ré změ­ny ve výu­ce dílen­ských cvi­če­ní. s fak­tem pří­cho­du mlad­ších stu­den­tů se však muse­la dílen­ská výu­ka vypo­řá­dat již od roku 1979, kdy byli popr­vé při­jí­má­ni na ško­lu, i když jen v ome­ze­né míře, i žáci z 8. tříd. Široce poja­té stu­di­um tex­til­ní tech­no­lo­gie bylo zdů­vod­ňo­vá­no sna­hou poskyt­nout stu­den­tům obec­něj­ší tech­nic­ké vzdě­lá­ní, kte­ré by si měli i po skon­če­ní škol­ní­ho vzdě­lá­ní neu­stá­le dopl­ňo­vat a roz­ši­řo­vat, a tak zís­ká­vat spe­ci­ál­něj­ší zna­los­ti.

Změny ve spo­leč­nos­ti od počát­ku 90. let, v poptáv­ce po absol­ven­tech na trhu prá­ce i změ­ny sou­vi­se­jí­cí se samot­nou podo­bou ško­ly, se nut­ně muse­ly pro­mít­nout i v nabíd­ce stu­dij­ních obo­rů a v nápl­ni výu­ky jed­not­li­vých před­mě­tů.

Tak např. skon­či­lo výsad­ní posta­ve­ní rus­ké­ho jazy­ka. Místo toho­to před­mě­tu se od roku 1990 vyu­ču­je před­mět Cizí jazyk. Pod tím­to ozna­če­ním se ve ško­le v uply­nu­lých dese­ti letech uplat­ňu­je výu­ka němec­ké­ho a ang­lic­ké­ho jazy­ka, výu­ka rus­ké­ho jazy­ka pro­bí­ha­la pou­ze v ome­ze­né míře v dál­ko­vém stu­diu. Ve sna­ze zkva­lit­nit jazy­ko­vou výu­ku a zpro­střed­ko­vat stu­den­tům sezná­me­ní s cizím jazy­kem pro­střed­nic­tvím rodi­lých mluv­čích půso­bil na ško­le lek­tor ang­lic­ké­ho jazy­ka Shane Mc Cann a lek­tor­ka němec­ké­ho jazy­ka Diana Huster.

V červ­nu 1993 pro­běh­lo v Třeboni jed­ná­ní ředi­te­lů SPŠT a SOU tex­til­ních o dal­ší kon­cep­ci roz­vo­je tex­til­ní­ho škol­ství. Velkým nebez­pe­čím pro exis­ten­ci tex­til­ních škol byly pokles tra­dič­ní tex­til­ní výro­by a změ­ny cha­rak­te­ru říze­ní výro­by, sou­vi­se­jí­cí s pro­bí­ha­jí­cím pro­ce­sem pri­va­ti­za­ce. Na tře­boň­ském jed­ná­ní bylo roz­hod­nu­to o pra­vo­mo­ci škol určo­vat část nápl­ně výu­ky pod­le poža­dav­ků prů­mys­lu a pod­mí­nek ško­ly, aby tak její absol­ven­ti v těch­to nových pod­mín­kách uspě­li.

Škola dále postup­ně hle­da­la a zavá­dě­la nové obo­ry a zamě­ře­ní. Obory, po nichž se poptáv­ka zmen­šo­va­la, se z nabíd­ky vytrá­ce­ly. Ze stu­dij­ních pro­gra­mů v prv­ní polo­vi­ně 90. let zmi­ze­la kla­sic­ká tex­til­ní zamě­ře­ní tkal­cov­ství a přá­del­nic­tví v obo­ru Textilní tech­no­lo­gie (poz­dě­ji v obo­ru Textilní výro­ba a pod­ni­ka­tel­ství), s nimiž byla ško­la tra­dič­ně spja­ta (tkal­ci i přadlá­ci matu­ro­va­li např.ve čtyř­le­tém stu­diu napo­sled v roce 1995). Do nabíd­ky stu­dij­ních pro­gra­mů se dosta­la nová zamě­ře­ní obo­ru Textilní výro­ba a pod­ni­ka­tel­ství a dále obo­ry Management tex­ti­lu a oděv­nic­tví a Oděvnictví. v červ­nu 1999 ukon­či­la svou čin­nost Rodinná ško­la, kte­rá uči­la zamě­ře­ní eko­no­mic­ké a zamě­ře­ní soci­ál­ní. Tyto sku­teč­nos­ti výraz­ně neo­hro­zi­ly exis­ten­ci ško­ly, neboť ta si za dobí­ha­jí­cí obo­ry našla kva­lit­ní náhra­du v nově schvá­le­ných obo­rech. Připojením obou uči­lišť došlo k dal­ší­mu roz­ší­ře­ní nabíd­ky stu­dij­ních pro­gra­mů o dvou­le­té a tří­le­té učeb­ní obo­ry umož­ňu­jí­cí zís­ká­ní výuč­ní­ho lis­tu. Jednalo se pře­de­vším o obo­ry Technickoadministrativní pra­cov­ník, Švadlena, Strojní zámeč­ník, Mechanik seři­zo­vač, Nástrojař, Strojírenská výro­ba.

V návaz­nos­ti na plat­nost nových peda­go­gic­kých doku­men­tů od 1. 9. 1990 počí­na­je 1. roč­ní­kem, kte­ré daly ředi­te­lům škol vět­ší pra­vo­moc pro­vá­dět potřeb­né úpra­vy osnov a plá­nů, došlo v tom­to smě­ru k výraz­ným změ­nám i na naší ško­le.

Novinkou ve výu­ce ve škol­ním roce 1992/93 bylo to, že 1. roč­ník byl spo­leč­ný pro zamě­ře­ní obo­ru Textilní tech­no­lo­gie (od roku 1994 obo­ru Textilní výro­ba a pod­ni­ka­tel­ství), ke spe­ci­a­li­za­ci došlo až od 2. roč­ní­ku. v roce 1995 popr­vé matu­ro­va­li stu­den­ti čtyř­le­té­ho stu­dia v zamě­ře­ní eko­no­mi­ka a říze­ní tex­til­ní výro­by a v zamě­ře­ní kon­fek­ce, v roce 1996 v zamě­ře­ní výpo­čet­ní tech­ni­ka a v obo­ru Management tex­ti­lu a oděv­nic­tví. Jen díky této vel­mi pes­t­ré pale­tě mož­nos­tí ško­la pře­ko­na­la pro ni vel­mi pro­ble­ma­tic­ké obdo­bí.

Novou for­mou stu­dia od škol­ní­ho roku 1992/93 bylo také dvou­le­té nástav­bo­vé stu­di­um pro absol­ven­ty učeb­ních obo­rů, kte­ré poskyt­lo vyu­če­ným zájem­cům mož­nost zís­kat úpl­né střed­ní vzdě­lá­ní. První roč­ník obo­ru Textilní prů­my­sl byl ote­vřen v den­ní for­mě se spe­ci­a­li­za­cí na eko­no­mi­ku a kon­fek­ci a ve večer­ní for­mě se spe­ci­a­li­za­cí na tkal­cov­ství a přá­del­nic­tví. Zatímco den­ní for­ma stu­dia pro­ká­za­la svou živo­ta­schop­nost, večer­ní for­ma se pro malý zájem dále neu­sku­teč­ňo­va­la. Ve škol­ním roce 1993/94 byl obor Textilní prů­my­sl vystří­dán Textilní tech­no­lo­gií se stej­ný­mi zamě­ře­ní­mi a násled­ně obo­rem Textilní výro­ba a pod­ni­ka­tel­ství. Nástavbové stu­di­um pro­bí­ha­lo také na obou při­po­je­ných uči­liš­tích.

Velký význam pro dal­ší vývoj ško­ly mělo to, že ško­la uspě­la v nároč­ném výbě­ro­vém říze­ní, kte­ré ově­řo­va­lo pro­jekt nové podo­by střed­ní­ho odbor­né­ho škol­ství PHARE. Celé 2. polo­le­tí škol­ní­ho roku 1993/94 bylo ve zna­me­ní pří­prav na zařa­ze­ní ško­ly do toho­to pro­gra­mu. Program orga­ni­zo­va­ný Evropskou unií byl zamě­řen na roz­voj nej­růz­něj­ších oblas­tí zemí střed­ní a východ­ní Evropy. Jeden z pro­gra­mů PHARE byl nazván Restrukturalizace trhu prá­ce. v jeho rám­ci byla brit­skou fir­mou Birks Sinclair ve spo­lu­prá­ci s čes­ký­mi odbor­ní­ky zpra­co­vá­na Strategická stu­die vzdě­lá­vá­ní a pří­pra­vy jako základ­ní doku­ment pro trans­for­ma­ci střed­ní­ho odbor­né­ho škol­ství v České repub­li­ce a jeho při­způ­so­be­ní odbor­né­mu vzdě­lá­vá­ní v zemích Evropské unie.

Na zákla­dě této stu­die vyhlá­si­lo MŠMT v říj­nu 1993 výbě­ro­vé říze­ní na expe­ri­men­tál­ní ově­řo­vá­ní nové­ho typu odbor­né­ho vzdě­lá­vá­ní. Do toho­to výbě­ro­vé­ho říze­ní se s dal­ší­mi sto osm­de­sá­ti čtyř­mi ško­la­mi naše ško­la při­hlá­si­la v lis­to­pa­du 1993, z nich bylo pro 2. kolo vybrá­no 109 škol. Po obdr­že­ní infor­ma­ce o zařa­ze­ní do 2. kola byl ve ško­le vypra­co­ván pro­jekt odbor­né­ho vzdě­lá­vá­ní vychá­ze­jí­cí ze Strategické stu­die a sou­čas­ně zača­la inten­zív­ní prá­ce na pří­pra­vě peda­go­gic­kých doku­men­tů. Na zákla­dě posou­ze­ní úrov­ně při­pra­ve­ných doku­men­tů byla ško­la výno­sem MŠMT ze dne 14. 6. 1994 defi­ni­tiv­ně zařa­ze­na mezi 20 vybra­ných, tzv. pilot­ních škol urče­ných pro ově­ře­ní expe­ri­men­tu. Ten byl od 1. 9. 1994 ově­řo­ván na deva­te­nác­ti ško­lách. Podle vypra­co­va­né doku­men­ta­ce pro­bí­há výu­ka s men­ší­mi úpra­va­mi v někte­rých nabí­ze­ných obo­rech dodnes.

Vlastní doku­men­ty byly vypra­co­vá­ny pro tzv. dru­hou výstup­ní úro­veň (tří­le­té den­ní stu­di­um bez matu­ri­ty), pro tře­tí výstup­ní úro­veň (čtyř­le­té den­ní stu­di­um s matu­ri­tou), pro dvou­le­té nástav­bo­vé stu­di­um pro absol­ven­ty učeb­ních obo­rů. Byla též zpra­co­vá­na Praktická slož­ka vzdě­lá­vá­ní pro slo­že­ní odbor­né zkouš­ky a zís­ká­ní výuč­ní­ho lis­tu po absol­vo­vá­ní 2. nebo 3. výstup­ní úrov­ně. Podle nových doku­men­tů se vyu­čo­va­ly a dosud vyu­ču­jí obo­ry Oděvnictví, Management tex­ti­lu a oděv­nic­tví a Textilní výro­ba a pod­ni­ka­tel­ství. U posled­ně zmí­ně­né­ho obo­ru se původ­ně nabí­ze­lo cel­kem 6 zamě­ře­ní, nej­vět­ší zájem byl o zamě­ře­ní kon­fek­ce, eko­no­mi­ka a říze­ní tex­til­ní výro­by, kan­ce­lář­ská a výpo­čet­ní tech­ni­ka. Italská ško­la Istituto Tecnico Statale Commerciale v Besana Brianza, s níž byly navá­zá­ny sty­ky v roce 1996, poskyt­la své peda­go­gic­ké doku­men­ty a na jejich zákla­dě byly na naší ško­le zpra­co­vá­ny doku­men­ty pro zamě­ře­ní pro­pa­gač­ní a reklam­ní čin­nost. MŠMT je schvá­li­lo, a tak při­by­lo sed­mé zamě­ře­ní, kte­ré má díky nápl­ni někte­rých vyu­čo­va­cích před­mě­tů veli­ce blíz­ko k umě­lec­kým obo­rům. v letoš­ním škol­ním roce vyjdou z toho­to zamě­ře­ní prv­ní absol­ven­ti. o toto zamě­ře­ní je v sou­čas­nos­ti mezi ucha­ze­či o stu­di­um v â€žneuměleckých obo­rech nej­vět­ší zájem.

Výhodou zapo­je­ní ško­ly v PHARE bylo pře­de­vším vypra­co­vá­ní vlast­ních peda­go­gic­kých doku­men­tů, jež tak moh­ly odrá­žet i jis­tá spe­ci­fi­ka, kte­rá v té době neby­lo mož­né v cen­t­rál­ních osno­vách uplat­nit. v rám­ci pro­jek­tu zís­ka­la ško­la i neza­ne­dba­tel­né finanč­ní pro­střed­ky na moder­ni­za­ci vyba­ve­ní. Cenným pří­no­sem byla také mož­nost poznat vzdě­lá­va­cí sys­témy v mno­ha zemích. Učitelé navští­vi­li např. Dánsko, Rakousko, Finsko, Holandsko, Švédsko, Německo, Anglii, Itálii. Zkušenosti z pra­cov­ních návštěv vět­ši­nou potvr­di­ly správ­nost smě­ru, kte­rým se řídí změ­ny ve ško­le, a uká­za­ly i solid­ní úro­veň naše­ho škol­ství.

O kva­li­tě pří­pra­vy celé­ho pro­jek­tu nové podo­by střed­ní­ho odbor­né­ho vzdě­lá­vá­ní i samot­né­ho uplat­ně­ní ve výu­ce svěd­čí, mimo jiné i to, že žákov­ský pro­jekt stu­dent­ské­ho časo­pi­su z naší ško­ly byl zařa­zen mezi 16 nej­zda­ři­lej­ších žákov­ských pro­jek­tů ze všech zúčast­ně­ných škol.

Další tra­dič­ní for­mou stu­dia na ško­le je také stu­di­um při zaměst­ná­ní. i v 80. letech zůstá­va­lo toto stu­di­um nedíl­nou sou­čás­tí ško­ly, a to v dál­ko­vé a večer­ní for­mě (večer­ní for­ma byla orga­ni­zo­vá­na v elo­ko­va­ných tří­dách ve Svitavách). Od 1. 9. 1985 došlo k význam­né změ­ně v plá­nech, osno­vách i cel­ko­vé orga­ni­za­ci toho­to stu­dia. s roč­ním zpož­dě­ním v porov­ná­ní s den­ním stu­di­em byl zave­den i  do stu­dia při zaměst­ná­ní širo­ce poja­tý obor Textilní tech­no­lo­gie. Současně bylo stu­di­um zkrá­ce­no na 4 roky a zru­še­no dosa­vad­ní děle­ní matu­ri­ty na vše­o­bec­né před­mě­ty po 4. roč­ní­ku a odbor­né před­mě­ty po 5. roč­ní­ku. Osnovy jed­not­li­vých roč­ní­ků stu­dia při zaměst­ná­ní byly co nej­ví­ce sblí­že­ny s osno­va­mi den­ní­ho stu­dia. Vzhledem k tomu, že se před­po­klá­da­lo, že ve stu­diu při zaměst­ná­ní budou pře­de­vším absol­ven­ti střed­ních odbor­ných uči­lišť, kde došlo k roz­ší­ře­ní výu­ky vše­o­bec­ně vzdě­lá­va­cích před­mě­tů, byly někte­ré z těch­to před­mě­tů ve stu­diu při zaměst­ná­ní zce­la vypuš­tě­ny nebo redu­ko­vá­ny (např. děje­pis, che­mie, občan­ská nau­ka, samo­zřej­mě se nevy­u­čo­va­ly tako­vé před­mě­ty jako těles­ná výcho­va a dílen­ská cvi­če­ní).

V rám­ci stu­dia při zaměst­ná­ní byly otví­rá­ny i roč­ní­ky dvou­le­té­ho poma­tu­rit­ní­ho stu­dia urče­né­ho i pro absol­ven­ty prů­mys­lo­vých škol tex­til­ních a posky­tu­jí­cí­ho urči­té spe­ci­ál­ní zna­los­ti. Tak v letech 1983 – 1985 pro­běh­lo poma­tu­rit­ní stu­di­um urče­né pro desi­na­té­ry, v letech 1989 – 1992 byly rea­li­zo­vá­ny dva roč­ní­ky zamě­ře­né na vyu­ži­tí výpo­čet­ní tech­ni­ky v tex­til­ním prů­mys­lu.

Na počát­ku 90. let došlo v sou­vis­los­ti s pro­bí­ha­jí­cí­mi eko­no­mic­ký­mi změ­na­mi a zru­še­ním výhod, kte­ré dří­ve stu­du­jí­cím při zaměst­ná­ní byly posky­to­vá­ny (stu­dij­ní vol­no v zaměst­ná­ní, sle­vy v dopra­vě), k znač­né­mu pokle­su zájmu o tuto for­mu stu­dia. Až do škol­ní­ho roku 1990/1991 bylo stu­di­um při zaměst­ná­ní orga­ni­zo­vá­no vždy ve všech roč­ní­cích, někdy míva­ly tyto roč­ní­ky i para­lel­ní tří­dy. Ve škol­ním roce 1990/1991 byl ote­vřen 1. roč­ník dál­ko­vé­ho stu­dia v Ústí nad Orlicí a 1. roč­ník večer­ní­ho stu­dia ve Svitavách. i když v Ústí nad Orlicí zahá­ji­lo stu­di­um 28 stu­den­tů, v prů­bě­hu 1. polo­le­tí jejich počet kle­sl na 7, tak­že od 1.2.1991 byl ten­to roč­ník zru­šen a zbý­va­jí­cí stu­den­ti zařa­ze­ni jako exter­nis­té do 1. roč­ní­ku večer­ní­ho stu­dia. Ve škol­ním roce 1991/1992 nebyl již 1. roč­ník ani v dál­ko­vém, ani ve večer­ním stu­diu ote­vřen. V letech 1994–1997 se v dál­ko­vém stu­diu nema­tu­ro­va­lo (v roce 1994 matu­ro­va­la pou­ze tří­da večer­ní­ho stu­dia ve Svitavách). V 90. letech bylo stu­di­um při zaměst­ná­ní pro­dlou­že­no na 5 let, s  mož­nos­tí při­jí­mat absol­ven­ty uči­lišť dané­ho obo­ru nej­vý­še do 3. roč­ní­ku. Do 3. roč­ní­ku pěti­le­té­ho dál­ko­vé­ho stu­dia byli ucha­ze­či při­ja­ti opět až v roce 1995. Od toho­to roku jsou kaž­do­roč­ně při­jí­má­ni stu­den­ti do 3. roč­ní­ku, celé pěti­le­té stu­di­um se neu­sku­teč­ňu­je.

 V někte­rých letech, ve spo­lu­prá­ci s Úřadem prá­ce, ško­la zajiš­ťo­va­la dlou­ho­do­bé i krát­ko­do­bé rekva­li­fi­kač­ní kur­zy (např. kur­zy pro šič­ky, kur­zy, jejichž nápl­ní je nau­čit se zvlá­dat výpo­čet­ní tech­ni­ku, kur­zy pro kon­struk­té­ry v pro­gra­mu Catia apod.)

Školní rok 1996/97 pak při­ne­sl v samot­ném vyu­čo­va­cím pro­ce­su zvlášt­nost v tom, že do lavic střed­ní ško­ly neu­sed­li stu­den­ti 1. roč­ní­ků čtyř­le­té­ho stu­dia, neboť žáci dokon­čo­va­li povin­nou škol­ní docház­ku v 9. tří­dách základ­ních škol. Do stu­dia byli při­jí­má­ni pou­ze ucha­ze­či o nástav­bo­vé stu­di­um a o stu­di­um při zaměst­ná­ní.

Významným rokem v živo­tě ško­ly se stal rok 1997. Od září 1997 se zařa­di­la mezi umě­lec­ké ško­ly. Tehdy popr­vé use­da­jí do jejích lavic stu­den­ti umě­lec­ké­ho obo­ru Modelářství a návr­hář­ství oděvů, o rok poz­dě­ji jejich řady dopl­ňu­jí stu­den­ti dal­ší­ho umě­lec­ké­ho obo­ru, obo­ru Textilní výtvar­nic­tví tkal­cov­ská tvor­ba. Pro výu­ku umě­lec­kých obo­rů bylo nut­no hle­dat nové vyu­ču­jí­cí aka­de­mic­ké malí­ře, zku­še­né odbor­ní­ky pro navr­ho­vá­ní oděvů i ploš­ných tex­ti­lií a dal­ší peda­go­gy. k pří­pra­vě na výu­ku umě­lec­kých obo­rů pat­ři­ly i úpra­vy pro­stor, pře­de­vším v budo­vě ve Špindlerově uli­ci. První umě­lec­ké matu­ri­ty v roce 2001 svou úrov­ní potvr­di­ly, že ško­la měla při hle­dá­ní výtvar­ní­ků šťast­nou ruku.

Od škol­ní­ho roku 2002/03 má ško­la povo­le­ny dal­ší umě­lec­ké obo­ry – obor Propagační výtvar­nic­tví gra­fic­ká úpra­va tis­ko­vin a obor Tvarování prů­mys­lo­vých výrob­ků tva­ro­vý a gra­fic­ký design oba­lů. Škola tak opět hle­dá, pře­mýš­lí, ráda se pou­čí od zku­še­něj­ších.

Přítomnost stu­den­tů umě­lec­kých obo­rů se odrá­ží pocho­pi­tel­ně v cel­ko­vé podo­bě a čin­nos­tech ško­ly. Nedílnou sou­čás­tí její­ho živo­ta se sta­ly výsta­vy pra­cí žáků, účast v sou­tě­žích, mód­ní pře­hlíd­ky a zapo­je­ní do dal­ších akcí, jichž se stu­den­ti dří­ve zúčast­ňo­va­li jen málo. z mno­ha akcí toho­to cha­rak­te­ru si ško­la odná­ší cen­né vav­ří­ny.

Nové poje­tí stu­dia, zavá­dě­né od roku 1984, při­nes­lo i význam­né změ­ny v cel­ko­vém cha­rak­te­ru matu­rit­ních zkou­šek. Místo písem­ných zkou­šek z odbor­ných před­mě­tů byla zave­de­na prak­tic­ká odbor­ná zkouš­ka tvo­ří­cí jed­nu z čás­tí matu­rit­ní zkouš­ky, mís­to úst­ních zkou­šek ze dvou odbor­ných před­mě­tů byla nej­pr­ve zave­de­na sou­hrn­ná odbor­ná zkouš­ka zamě­ře­ná na uči­vo všech odbor­ných před­mě­tů, poz­dě­ji dostal ředi­tel ško­ly pra­vo­moc pone­chat sou­bor­nou zkouš­ku nebo ji roz­dě­lit na zkouš­ky ze dvou samo­stat­ných před­mě­tů. Po roce 1990 bylo mož­no mís­to z rus­ké­ho jazy­ka matu­ro­vat z mate­ma­ti­ky nebo cizí­ho jazy­ka (v pod­mín­kách ško­ly z němec­ké­ho a ang­lic­ké­ho jazy­ka). Možnost matu­ri­ty z cizí­ho jazy­ka se však týka­la až matu­ran­tů v roce 1994, kte­ří ten­to jazyk stu­do­va­li již od 1. roč­ní­ku.

Maturitní zkouš­ky v umě­lec­kých obo­rech mají jinou podo­bu než v obo­rech, jež dosud bylo mož­né na ško­le stu­do­vat. Zásadní odliš­nos­ti se týka­jí pře­de­vším prak­tic­ké matu­rit­ní zkouš­ky, náplň úst­ní matu­rit­ní zkouš­ky je také poně­kud jiná (např. vzhle­dem k tomu, že se mate­ma­ti­ka v umě­lec­kých obo­rech vyu­ču­je pou­ze 2 roky, stu­den­ti matu­ru­jí povin­ně z cizí­ho jazy­ka atd.)

Praktické matu­rit­ní zkouš­ce se stu­den­ti umě­lec­kých obo­rů věnu­jí inten­zív­ně od břez­na dané­ho škol­ní­ho roku, neboť je vel­mi nároč­ná. Maturanti musí nej­pr­ve vytvo­řit výtvar­ný návrh, potom pra­cu­jí na tech­nic­ké doku­men­ta­ci a sou­čás­tí zkouš­ky je i prak­tic­ké pro­ve­de­ní návr­hu. Své dílo si musí stu­dent na závěr úst­ní matu­rit­ní zkouš­ky též před komi­sí obhá­jit. Náročnost prak­tic­ké zkouš­ky také odrá­ží fakt, že je hod­no­ce­na dvě­ma znám­ka­mi jed­na je za výtvar­ný návrh, dru­há za tech­nic­kou doku­men­ta­ci a pro­ve­de­ní.

Studenti obou výtvar­ných obo­rů i zamě­ře­ní reklam­ní a pro­pa­gač­ní čin­nost vní­ma­jí už jako samo­zřej­most, že se podí­le­jí i na dal­ších akti­vi­tách ško­ly. Vytvářejí novo­ro­čen­ky, zají­ma­vé stu­dent­ské pozván­ky na matu­rit­ní ple­sy, pla­ká­ty pro růz­né akce atd. Ve všech třech zmí­ně­ných obo­rech kaž­dý rok vypra­co­vá­va­jí klau­zur­ní prá­ce. i ty mají dobrou úro­veň.

V sou­vis­los­ti s kle­sa­jí­cí poptáv­kou po stu­diu učeb­ních obo­rů ško­la uva­žo­va­la, zda tyto obo­ry pře­ži­jí rok 2000, a sou­čas­ně řeši­la pro­blém, jak vyu­žít pro­sto­ry, kte­ré obě­ma uči­liš­tím pat­ři­ly.

Dnes je už jas­né, že kri­tic­ká situ­a­ce byla cel­kem úspěš­ně vyře­še­na. Od škol­ní­ho roku 2000-2001 došlo ke zvý­še­ní zájmu o stro­jí­ren­ské obo­ry, pře­de­vším o tří­le­tý učeb­ní obor Nástrojař a čtyř­le­tý stu­dij­ní obor s matu­ri­tou Mechanik seři­zo­vač, v němž v letoš­ním škol­ním roce budou po čtyř­le­té pau­ze opět pro­bí­hat matu­rit­ní zkouš­ky. Přínosem dvou­le­té­ho stro­jí­ren­ské­ho obo­ru Strojírenská výro­ba je pře­de­vším to, že žáci, kte­ří by jen vel­mi těž­ko bez vyu­če­ní hle­da­li uplat­ně­ní na trhu prá­ce, zís­ka­jí byť za cenu nesko­na­lé trpě­li­vos­ti mis­trů základ­ní manu­ál­ní doved­nos­ti. Škole se také daří kaž­do­roč­ně uspět s nabíd­kou jed­no­ho z mála tří­le­tých učeb­ních obo­rů pro dív­ky, obo­ru Krejčí.

Od škol­ní­ho roku 1992/93 bylo i na naší ško­le věno­vá­no více pozor­nos­ti pro­pa­ga­ci vzdě­lá­va­cích pro­gra­mů s cílem zís­kat zájem­ce o stu­di­um na dal­ší škol­ní rok. v říj­nu 1993 se kona­la pří­mo ve ško­le 1. okres­ní bur­za střed­ních škol a uči­lišť pořá­da­ná z akti­vi­ty Úřadu prá­ce v Ústí nad Orlicí. Na ni navá­za­ly v tom­též roce dal­ší regi­o­nál­ní bur­zy.

Mimo bur­zy v České Třebové, Hradci Králové, Pardubicích apod., jichž se ško­la pra­vi­del­ně účast­ní, kaž­do­roč­ně při­pra­vu­je jed­nou či dva­krát v  1. polo­le­tí škol­ní­ho roku Dny ote­vře­ných dve­ří. Při nich mají zájem­ci o stu­di­um mož­nost sezná­mit se s běž­ným kaž­do­den­ním cho­dem ško­ly, nahléd­nout na odbor­ná pra­co­viš­tě, nechat si vyu­ču­jí­cí­mi i stu­den­ty zod­po­vě­dět své otáz­ky. Při Dnech ote­vře­ných dve­ří lze navští­vit všech­na odbor­ná pra­co­viš­tě ško­ly.

Stavební úpra­vy a moder­ni­za­ce ško­ly

Během posled­ních dva­ce­ti let své exis­ten­ce ško­la vel­mi výraz­ně změ­ni­la svou vněj­ší i vnitř­ní podo­bu. i tady lze jed­no­du­še kon­sta­to­vat: Co bylo před dva­ce­ti lety, dnes už není. Tento fakt dosvěd­ču­jí i výro­ky našich absol­ven­tů, kte­ří navští­ví ško­lu již po třech letech od ukon­če­ní své­ho stu­dia.

Od kon­ce 70. let pro­bí­ha­la jed­ná­ní o výstav­bě Domova mlá­de­že v are­á­lu ško­ly. Ta nako­nec ved­la v roce 1981 k roz­hod­nu­tí o výstav­bě Domova mlá­de­že. Stavba pro­bí­ha­la neo­by­čej­ně rych­le a již 16.4.1984 byl Domov mlá­de­že slav­nost­ně ote­vřen. Jeho prv­ní­mi oby­va­te­li se sta­li stu­den­ti a stu­dent­ky byd­lí­cí dosud v objek­tu Pozemních sta­veb v Ústí nad Orlicí. Objekt DM v Brandýse nad Orlicí byl v čer­ven­ci 1984 pře­dán Střední prů­mys­lo­vé ško­le želez­nič­ní v České Třebové.

Vstup do dru­hé stov­ky let své exis­ten­ce ško­la zapo­ča­la čilým sta­veb­ním ruchem. v době zahá­je­ní škol­ní­ho roku 1992/93 pro­bí­ha­ly úpra­vy v tělo­cvič­ně. v říj­nu 1992 bylo zku­šeb­ně zahá­je­no vytá­pě­ní ško­ly z nově vybu­do­va­né kotel­ny a po odstra­ně­ní závad došlo ke kolauda­ci kotel­ny v násle­du­jí­cím roce.

V dub­nu 1993 byla podá­na Odboru výstav­by MěÚ žádost o povo­le­ní pří­stav­by smě­rem do Husovy uli­ce. Stavba byla zahá­je­na v říj­nu téhož roku, kolauda­ce pro­běh­la 1. 6. 1994. v nové pří­stav­bě je umís­tě­na jed­na kla­sic­ká učeb­na a dvě odbor­né učeb­ny (písár­na a učeb­na výpo­čet­ní tech­ni­ky). Zároveň s tou­to výstav­bou pro­běh­ly sta­veb­ní úpra­vy v při­leh­lé přá­del­ně a tkal­cov­ně. v mís­tech býva­lé­ho kabi­ne­tu a skla­du v tkal­cov­ně byla nově vybu­do­vá­na oděv­ní díl­na.

Na pod­zim 1995 se zača­lo s roz­sáh­lou rekon­struk­cí stře­chy na budo­vě v Zahradní uli­ci, při níž byla dosa­vad­ní kry­ti­na eter­nit nahra­ze­na bon­ským šin­de­lem. Vzhledem k nepří­z­ni­vým pově­tr­nost­ním pod­mín­kám se rekon­struk­ce pro­vá­dě­la až do dub­na 1996.

V roce 1995 bylo také roz­hod­nu­to o výstav­bě nové­ho stra­vo­va­cí­ho zaří­ze­ní. Finanční pro­střed­ky na jeho výstav­bu byly ze sedm­de­sá­ti pro­cent zís­ká­ny ze stát­ní dota­ce, tři­cet pro­cent muse­la ško­la pokrýt z vlast­ních zdro­jů. Jídelna byla uve­de­na do pro­vo­zu v úno­ru 1997. Současně s výstav­bou jídel­ny a úpra­vou pro­stor kolem ní byl polo­že­ním zám­ko­vé dlaž­by změ­něn i cel­ko­vý vněj­ší vzhled pří­stu­po­vé ces­ty k Domovu mlá­de­že.

Došlo též ke změ­nám ve vyu­ži­tí někte­rých pro­stor. Tyto změ­ny se výraz­ně dotk­ly pře­de­vším budo­vy ve Špindlerově uli­ci. Zde bylo postup­ně zří­ze­no 7 krás­ných ate­li­é­rů pro figu­rál­ní kresbu, výtvar­nou pří­pra­vu a gra­fi­ku. Pro výu­ku v ate­li­é­rech naši stro­ja­ři navrh­li a vyro­bi­li netra­dič­ní, ale plně funkč­ní neroz­bit­né kovo­vé sto­ja­ny.

Spolu se zahá­je­ním výu­ky v umě­lec­kém obo­ru Textilní výtvar­nic­tví bylo zapo­tře­bí vyře­šit nové uspo­řá­dá­ní tkal­cov­ny. Ta byla roz­dě­le­na na dvě čás­ti, tzv. část hluč­nou, v níž se usku­teč­ňu­je ved­lej­ší hos­po­dář­ská čin­nost a ome­ze­ně i výu­ka, a na část tichou, urče­nou pře­de­vším pro ruč­ní prá­ci tex­til­ních výtvar­ní­ků.

Se vzrůs­ta­jí­cím počtem stu­den­tů Oděvnictví, Modelářství a návr­hář­ství oděvů a pře­de­vším učeb­ní­ho obo­ru Krejčí bylo nut­no řešit nedo­sta­tek mís­ta pro pro­vo­zo­vá­ní prak­tic­kých cvi­če­ní a odbor­né­ho výcvi­ku v těch­to obo­rech. Stalo se tak na úkor tkal­cov­ny, z jejíž čás­ti byla v roce 2000 vybu­do­vá­na oděv­ní díl­na, kabi­net, stři­hár­na a sklad.

V pro­sin­ci 2001 byla prv­ní ver­ni­sá­ží ote­vře­na v budo­vě ve Špindlerově uli­ci vlast­ní škol­ní výstav­ní síň, kte­rá vznik­la pře­bu­do­vá­ním pro­stor slou­ží­cích původ­ně potře­bám jídel­ny uči­liš­tě. Na výro­bě pane­lů pro expo­ná­ty a jejich insta­la­ci se opět podí­le­li stro­ja­ři. Výstavní síň bude vyu­ží­vá­na pře­de­vším k pro­pa­ga­ci výtvar­ných pra­cí stu­den­tů ško­ly, neboť v umě­lec­kých obo­rech vzni­ka­jí pod vede­ním vyu­ču­jí­cích ori­gi­nál­ní věci a pro jejich auto­ry je vel­mi důle­ži­té, aby dosta­li mož­nost vysta­vo­vat ješ­tě před svým odcho­dem ze ško­ly. Výstavní pane­ly v síni nezů­sta­nou nikdy vol­né. Budou se na nich stří­dat výsta­vy klau­zur­ních pra­cí, matu­rit­ních pra­cí, výsta­vy uměl­ců uči­te­lů naší ško­ly i výsta­vy poskyt­nu­té jiný­mi umě­lec­ký­mi ško­la­mi.

V sou­čas­né době se v budo­vě ve Špindlerově uli­ci dokon­ču­je díl­na pro tisk, kte­rá má kro­mě ved­lej­ší hos­po­dář­ské čin­nos­ti slou­žit stu­den­tům obo­ru Textilní výtvar­nic­tví a zamě­ře­ní reklam­ní a pro­pa­gač­ní čin­nost.

Další úpra­vy se dotk­ly i budo­vy v Zahradní uli­ci. Největší změ­ny se týka­ly půd­ních pro­stor. Pro výu­ku reklam­ní a pro­pa­gač­ní čin­nos­ti bylo nut­no vytvo­řit počí­ta­čo­vá pra­co­viš­tě se spe­ci­a­li­zo­va­ný­mi pro­gra­my. Právě v půd­ních pro­sto­rech vznik­la stu­dia pro tuto výu­ku. Ta jsou dnes sku­teč­ně chlou­bou ško­ly i po strán­ce este­tic­ké­ho ztvár­ně­ní pro­sto­ru.

V sou­čas­né době tak má ško­la k dis­po­zi­ci 2 jazy­ko­vé učeb­ny, učeb­nu základ­ní výpo­čet­ní tech­ni­ky, 2 učeb­ny pro výu­ku počí­ta­čo­vé gra­fi­ky, 1 počí­ta­čo­vou učeb­nu pro tech­nic­kou pří­pra­vu oděv­ní výro­by, odbor­nou učeb­nu stro­jí­ren­ských před­mě­tů, zku­šeb­nu tex­ti­lií, přá­del­nic­kou díl­nu, tkal­cov­skou díl­nu s oddě­le­ním pro výtvar­ný obor Textilní výtvar­nic­tví, 2 oděv­ní a mode­lář­ské díl­ny, 7 ate­li­é­rů, výstav­ní síň, foto­ko­mo­ru a roz­sáh­lé pra­co­viš­tě prak­tic­ké výu­ky stro­jí­ren­ských obo­rů.

V čer­ven­ci 1999 zapo­ča­la též rekon­struk­ce byto­vých jader na Domově mlá­de­že, kte­rá pro­bí­ha­la po jed­not­li­vých stou­pač­kách, včet­ně výmě­ny roz­vo­dů stu­de­né a tep­lé vody, odpa­dů a elek­tro­in­sta­la­ce. Umakartové stě­ny nahra­di­la vyzdě­ná jádra . Od kou­pel­ny bylo oddě­le­no dveř­mi i WC.

Podstatných změn dozna­lo také vyba­ve­ní ško­ly. v sou­vis­los­ti se sna­hou udr­žet krok s pra­xí byla pozor­nost věno­vá­na moder­ni­za­ci stro­jo­vé­ho par­ku v díl­nách a též výpo­čet­ní tech­ni­ce, jejíž širo­ké vyu­ži­tí je pro ško­lu typic­ké.

Změnilo se tedy stro­jo­vé vyba­ve­ní tkal­cov­ských i přá­del­nic­kých dílen, také zku­šeb­na zís­ka­la nové pří­stro­je. Švýcarskou fir­mou RIETER, s níž ško­la udr­žu­je dlou­ho­do­bou spo­lu­prá­ci, byly v roce 1994 ško­le věno­vá­ny tři stro­je (myka­cí stroj C 4 s vloč­ko­vým záso­bo­vá­ním AEROFEED, pro­ta­ho­va­cí stroj D 1/1 a česa­cí stroj E 7/5). Další švý­car­ská fir­ma ZELLWEGER z Usteru daro­va­la škol­ní labo­ra­to­ři pro zkou­še­ní tex­ti­lií pří­stroj TRASCH TESTER TT 2000 na určo­vá­ní obsa­hu nečis­tot a pří­stroj na zkou­še­ní jakos­ti vlá­ken. Strojový park byl moder­ni­zo­ván i v tkal­cov­ských díl­nách.

Také zaří­ze­ní oděv­ních dílen je na vyso­ké úrov­ni. Studentům zde slou­ží uce­le­ný výrob­ní úsek vyba­ve­ný potřeb­nou prů­mys­lo­vou šicí, žehlí­cí a stří­ha­cí tech­ni­kou.

Během uply­nu­lých let dochá­ze­lo k prů­běž­né­mu dopl­ňo­vá­ní a moder­ni­za­ci výpo­čet­ní tech­ni­ky. Tak např. na pře­lo­mu let 1994/95 bylo insta­lo­vá­no nové vyba­ve­ní počí­ta­čo­vé učeb­ny zís­ka­né z pro­střed­ků PHARE. Jednalo se o 8 počí­ta­čů PC 486 DX2, lase­ro­vou tis­kár­nu, barev­ný scan­ner a barev­nou inkous­to­vou tis­kár­nu. z  vlast­ních zdro­jů ško­la dopl­ni­la počí­ta­če na 15 kusů a zajis­ti­la jejich moder­ni­za­ci pře­stav­bou Pentia. z finanč­ních pro­střed­ků PHARE byly dále zakou­pe­ny šicí stro­je, trhač­ka pro zku­šeb­nu, barev­ná tis­kár­na se scan­ne­rem pro pra­co­viš­tě LECTRA, pro­jek­ční mik­ro­skop a vyba­ve­ní pro elek­tro­nic­ká měře­ní.

Dnes ško­la vyu­ží­vá více než 100 počí­ta­čů řady Pentium. Jsou k dis­po­zi­ci stu­den­tům i vyu­ču­jí­cím. v kaž­dém kabi­ne­tě je pro potře­bu vyu­ču­jí­cích insta­lo­ván počí­tač, v pře­váž­né vět­ši­ně zapo­je­ný do sítě.

Stejně tak jako v hard­wa­ru, tak i v soft­wa­ru se ško­la sna­ži­la a sna­ží udr­žet krok s rych­lým vývo­jem. Operační sys­tém DOS a pod ním pra­cu­jí­cí pro­gra­my byly nahra­ze­ny ope­rač­ním sys­té­mem Windows 3.11 a postup­ně jeho vyš­ší­mi ver­ze­mi. v sou­čas­nos­ti je vyu­ží­vá­na ver­ze Windows 95. Počítačová učeb­na pro zvlád­nu­tí základ­ní výu­ky výpo­čet­ní tech­ni­ky je vyba­ve­na kan­ce­lář­ským balí­kem MS Office 97 (Word, Excel, Access a PowerPoint).

Počítačová tech­ni­ka zača­la být vyu­ží­vá­na kro­mě samot­né­ho před­mě­tu Výpočetní tech­ni­ka a před­mě­tů jemu pří­buz­ných i v dal­ších před­mě­tech. Mezi prv­ní­mi vznik­la ve škol­ním roce 1992/93 učeb­na vyba­ve­ná počí­ta­čem MacIntosh s pro­gra­my pro výu­ku ang­lič­ti­ny, něm­či­ny a ital­šti­ny. Druhá (nety­pic­ká) jazy­ko­vá labo­ra­toř pak byla vyba­ve­na komu­ni­kač­ním a zvu­ko­vým pul­tem.

V pro­sin­ci 1994 byl ško­le dodán CAD sys­tém pro mode­lo­vá­ní stři­hů, jejich stup­ňo­vá­ní a polo­ho­vá­ní. Tento sys­tém byl na zákla­dě výbě­ro­vé­ho říze­ní zakou­pen u fran­couz­ské fir­my LECTRA SYSTEMES a je vyu­ží­ván při výu­ce v obo­rech Oděvnictví a Modelářství a návr­hář­ství oděvů.

Od 1. 11. 1996 byl ve ško­le do zku­šeb­ní­ho pro­vo­zu zave­den Internet, od břez­na 1999 je stu­den­tům i vyu­ču­jí­cím k dis­po­zi­ci pro výu­ku i vyu­ži­tí ve vol­ném čase. Předností síťo­vé­ho zapo­je­ní počí­ta­čů vyu­ží­va­jí uči­te­lé i stu­den­ti od roku 1998.

Specializované učeb­ny pro výu­ku reklam­ní a pro­pa­gač­ní čin­nos­ti a tex­til­ní­ho výtvar­nic­tví (tzv. stu­dia) jsou vyba­ve­ny posled­ní­mi mode­ly PC a  zaří­ze­ní­mi potřeb­ný­mi pro vstup i výstup obra­zo­vých dat. Pro výu­ku jsou pou­ží­vá­ny výhrad­ně pro­gra­my fir­my ADOBE (Photoshop, Illustrator a PageMaker), dále TexCAD a DesignScope Jacquard Premium od fir­my EAT. Samozřejmostí se ve vyba­ve­ní ško­ly sta­ly digi­tál­ní foto­a­pa­rá­ty i zrca­dlov­ky s pří­slu­šen­stvím, kame­ra, data­pro­jek­to­ry, vel­ko­ploš­ná tele­vi­ze atd.

Ve škol­ním roce 2001/02 dozna­lo výraz­né moder­ni­za­ce zaří­ze­ní i pro­gra­mo­vé vyba­ve­ní urče­né pro výu­ku stro­jí­ren­ských obo­rů. Škola poda­la v  rám­ci pro­gra­mu pod­po­ry odbor­né­ho vzdě­lá­vá­ní ve stro­jí­ren­ských obo­rech dva pro­jek­ty. Oba uspě­ly a byly rea­li­zo­vá­ny v samém závě­ru roku 2001. Škola tak zís­ka­la dal­ších 15 moder­ních počí­ta­čů, 7 tis­ká­ren, kres­lí­cí plot­ter for­má­tu A1, soft­ware pro kon­struk­té­ry a dále pro simu­la­ci a pro­gra­mo­vá­ní CNC stro­jů . Vybavení pra­co­viš­tě prak­tic­ké­ho výcvi­ku bylo roz­ší­ře­no o moder­ní měři­cí tech­ni­ku, digi­tál­ní odmě­řo­vá­ní na obrá­bě­cích stro­jích, nové nástro­je a pra­cov­ní pomůc­ky. Modernizací dvou stá­va­jí­cích labo­ra­tor­ních CNC stro­jů a zpro­voz­ně­ním dvou CNC stro­jů poskyt­nu­tých fir­mou Rieter CZ a.s. a jejich napo­je­ním na pro­gra­mo­va­cí počí­ta­če bylo vytvo­ře­no moder­ní pra­co­viš­tě CNC stro­jů.