Tak by se dala struč­ně popsat tra­jek­to­rie Eve Palmer, rodač­ky z ame­ric­ké Virginie, kte­rá se kon­cem červ­na lou­či­la se svý­mi peda­go­gic­ký­mi kole­gy u peče­ných špe­káč­ků v Cakli. Zakončila tím roč­ní půso­be­ní na ústec­ké umprum­ce, kde asis­to­va­la při výu­ce ang­lič­ti­ny napříč vše­mi roč­ní­ky, a to díky pod­po­ře čes­ké poboč­ky Fulbrightovy nadace. 

Absolventka pres­tiž­ní William and Mary College je drži­tel­kou baka­lář­ské­ho titu­lu z lin­gvis­ti­ky a veřej­né sprá­vy. Když na jaře 2023 strá­vi­la semestr na praž­ské Anglo-American University, zalí­bi­lo se jí v Česku nato­lik, že zatou­ži­la se vrá­tit, již ale mimo kos­mo­po­lit­ní bub­li­nu hlav­ní­ho měs­ta. „Kamarádi mě vza­li do něja­ké ves­ni­ce, kde pro­bí­ha­lo pále­ní čaro­děj­nic. Vůbec jsem nevě­dě­la, co od toho čekat, ale ten večer byl kou­zel­ně neza­po­me­nu­tel­ný. Jeden z nej­lep­ších momen­tů, jaký jsem tady zaži­la,“ vzpo­mí­ná dva­a­dva­ce­ti­le­tá Američanka.

Jelikož vyrost­la na stat­ku neda­le­ko jezer, táh­lo ji to do pří­ro­dy. I pro­to ji Ústí nad Orlicí oča­ro­va­lo.  Panoramata oko­lo Andrlova Chlumu, docház­ko­vá veli­kost měs­ta i pří­tom­nost rych­lé­ho vla­ko­vé­ho spo­je­ní do jiných desti­na­cí v jejích očích děla­jí z Ústí ide­ál­ní mís­to pro život.

Za nece­lý rok se zde poho­dl­ně zabyd­le­la, zami­lo­va­la se do svíč­ko­vé, zača­la s turis­ti­kou i cyk­lis­ti­kou. Kromě své­ho půso­be­ní v hodi­nách ang­lič­ti­ny na umprum­ce ved­la krou­žek kera­mi­ky a zre­a­li­zo­va­la malý diva­del­ní pro­jekt. Umělecká ško­la byla její prv­ní vol­bou, pro­to­že má sama blíz­ko k ruko­děl­ným tech­ni­kám, od háč­ko­vá­ní po tvor­bu kolá­ží. Prostory ško­ly v Zahradní i Špindlerově uli­ci pro ni před­sta­vo­va­ly pří­jem­né pro­stře­dí napl­ně­né kre­a­tiv­ní ener­gií studentů.

Fulbrightovo sti­pen­di­um

Vše zača­lo na pod­zim 2023 e-mai­lo­vou výzvou z Fulbrightovy nada­ce, díky její­muž sti­pen­dij­ní­mu pro­gra­mu mohou čes­ké střed­ní ško­ly zís­kat rodi­lé mluv­čí do výu­ky cizí­ho jazy­ka. Jedná se o pro­stře­dek kul­tur­ní diplo­ma­cie, kte­rý po skon­če­ní 2. svě­to­vé vál­ky zalo­žil ame­ric­ký sená­tor William Fulbright s cílem sbli­žo­vat zne­svá­ře­né náro­dy a před­chá­zet dal­ším ozbro­je­ným kon­flik­tům mezi nimi. V Česku zača­la nada­ce půso­bit až v roce 1991 a na finan­co­vá­ní jejích tuzem­ských akti­vit se rov­ným dílem podí­lí ame­ric­ká i čes­ká strana.

Příležitosti při­ví­tat v peda­go­gic­kém sbo­ru rodi­lou mluv­čí se na popud paní ředi­tel­ky cho­pi­la ang­lič­ti­nář­ka Vendula Bittner, kte­rá za ško­lu posla­la při­hláš­ku do pro­gra­mu. Po úspěš­ném výbě­ro­vém říze­ní se tak Ústí moh­lo těšit na svou prv­ní ETA (English Teaching Assistant). Bittner se násled­ně sta­la men­tor­kou mla­dé kole­gy­ně, pře­vza­la mimo jiné odpo­věd­nost za vhod­nou inte­gra­ci cizin­ky ve ško­le i ve měs­tě. Společně plá­no­va­ly výu­ku i výle­ty a za nece­lý rok mezi nimi vznik­lo sil­né pouto.

Bittner hod­no­tí zku­še­nost pozi­tiv­ně: „Mít na celý rok rodi­lé­ho mluv­čí­ho je pro výu­ku cizí­ho jazy­ka jako živá voda. Studenti mají mož­nost zažít jiný pří­stup peda­go­ga, sly­ší jiný pří­zvuk, jsou nuce­ni mlu­vit pou­ze ang­lic­ky. Roste jim sebe­vě­do­mí, slov­ní záso­ba i pově­do­mí o šir­ším ang­lo­fon­ním svě­tě. Už abychom moh­li žádat zno­vu!“ To však bude mož­né nejdří­ve za dva roky. Ve sna­ze spra­ved­li­vě roz­dě­lit pří­le­ži­tos­ti mezi men­ší čes­ká měs­ta i tam­ní střed­ní ško­ly musí uply­nout mezi poby­ty sti­pen­dis­tů ale­spoň tři roky.

Do České repub­li­ky v tom­to škol­ním roce vyces­to­va­ly za podob­nou zku­še­nos­tí na tři desít­ky mla­dých Američanů a Američanek, umís­tě­ni byli od Frýdku-Místku přes Slavonice až po Mariánské Lázně či Liberec. Nejbližší kole­gy­ně-asi­s­tent­ky měla Eve Palmer v Litomyšli, Vysokém Mýtě a v Jeseníku – s těmi­to děv­ča­ty a jejich men­tor­ka­mi tvo­ři­la tzv. Hnízdo 4 (Nest 4). Pravidelně se navště­vo­va­ly sou­kro­mě i pra­cov­ně, pod­ni­ka­ly výle­ty a byly si vzá­jem­nou oporou.

Před odle­tem zpět do Spojených stá­tů Eve plá­nu­je navští­vit Balkán, Turecko i Gruzii. Těší se i domů, za přá­te­li a rodi­nou, ale už teď je jas­né, že jí maleb­né Orlicko i jeho oby­va­te­lé budou chybět.

Rozhodnutí o umís­tě­ní do Domova mlá­de­že včet­ně výsledků: