Ústí n. O. – Potřetí a v letoš­ním škol­ním roce napo­sle­dy se ote­vře­ly dve­ře orlic­ko­ús­tec­ké „umprum­ky“, nej­star­ší střed­ní ško­ly ve měs­tě s více jak sto­le­tí a čtvrt trva­jí­cí tra­di­cí. V sobo­tu 18. led­na byla pre­zen­tač­ní akce zamě­ře­na pře­de­vším na ty, kdo zva­žu­jí stu­di­um jed­no­ho ze tří prů­mys­lo­vých oborů.

Přihlášky do 2. března

Talentové při­jí­ma­cí zkouš­ky do pěti­ce umě­lec­kých vzdě­lá­va­cích pro­gra­mů již mají na umprum­ce zdár­ně za sebou, nyní se pozor­nost ško­ly zamě­řu­je na celo­stát­ně orga­ni­zo­va­né zkouš­ky. Ty se týka­jí dvou matu­rit­ních obo­rů: Reklama a pro­pa­ga­ce a Mechanik-seři­zo­vač. „Zájemci o tyto per­spek­tiv­ní obo­ry si moh­li pro­hléd­nout veš­ke­ré odbor­né učeb­ny včet­ně nově poří­ze­né­ho vyba­ve­ní, naši peda­go­go­vé a žáci jim poskyt­li všech­ny potřeb­né infor­ma­ce. S podá­vá­ním při­hlá­šek není vhod­né pří­liš otá­let, ter­mín doru­če­ní je do 2. břez­na,“ hovo­ří o důle­ži­tém ter­mí­nu ředi­tel SŠUP Zdeněk Salinger a dopl­ňu­je dal­ší důle­ži­tou infor­ma­ci: „První ter­mín při­jí­ma­cí­ho říze­ní byl sta­no­ven na úte­rý 14. dub­na, dru­hý o den později.“

Nástrojař s kraj­ským stipendiem

V rám­ci sobot­ní­ho dne ote­vře­ných dve­ří byly v plném pro­vo­zu také díl­ny, kte­ré vyu­ží­va­jí jak žáci čtyř­le­té­ho matu­rit­ní­ho obo­ru Mechanik-seři­zo­vač, tak žáci tří­le­té­ho učeb­ní­ho obo­ru Nástrojař. Tyto obo­ry nabí­zí mož­nost kva­lit­ní­ho budou­cí­ho uplat­ně­ní ve stro­jí­ren­ských fir­mách regi­o­nu. „Průběžně se nám daří roz­ši­řo­vat spo­lu­prá­ci s fir­ma­mi a vyu­ží­vat jejich mož­nos­tí v rám­ci odbor­ných pra­xí. Nástrojař navíc pat­ří k obo­rům, kte­ré jsou pod­po­ro­vá­ny kraj­ským sti­pen­di­em, což je jeho nespor­ná výho­da,“ upo­zor­ňu­je Zdeněk Salinger.

Ústí n. O. – Po vánoč­ní pře­stáv­ce se opět roz­jel před­náš­ko­vý cyk­lus „Umění – lás­ka na celý život“. Ve spo­lu­prá­ci s občan­ským sdru­že­ním Malá scé­na pořá­da­jí „kun­sthis­to­ric­ké výle­ty“ již sed­mým rokem peda­gož­ky zdej­ší umě­lec­ko­prů­mys­lo­vé ško­ly Jitka Kuběnková a Marie Uhlířová. První pořad v roce 2020 byl zamě­řen na před­ní němec­ké rene­sanč­ní malíře.

Holbein, Cranach, Dürer

Významné osob­nos­ti, kte­ré mož­ná tro­chu neprá­vem zůstá­va­jí ve stí­nu slav­něj­ších ital­ských kole­gů, před­sta­vi­la pří­cho­zím Jitka Kuběnková. V úte­rý 14. led­na jich do sálu Malé scé­ny opět dora­zi­ly desít­ky, kro­mě stá­lých návštěv­ní­ků nechy­bě­li ani stu­den­ti ústec­ké umprum­ky. 
A proč padla vol­ba prá­vě na uměl­ce našich západ­ních sou­se­dů? „Německé rene­sanč­ní malíř­ství je výraz­ný feno­mén v ději­nách umě­ní, kte­ré­ho jsme se zatím v našich před­náš­kách nedo­tk­ly. Je zde něko­lik zají­ma­vých osob­nos­tí jako napří­klad Hans Holbein nebo Lucas Cranach,“ zmí­ni­la dva z uměl­ců, kte­rý­mi se ve své před­náš­ce zao­bí­ra­la, Jitka Kuběnková. A doda­la: „Především jsem se zamě­ři­la na Albrechta Dürera, což byl vyni­ka­jí­cí malíř a gra­fik, kte­rý se naro­dil, jak se říká, pod šťast­nou hvězdou. Jeho otec byl zlat­ník a pod­po­ro­val své­ho syna v umě­lec­ké čin­nos­ti. Navíc spat­řil svět­lo svě­ta v Norimberku, teh­dej­ším umě­lec­kém cen­t­ru Německa. Podnikl dvě ces­ty do Benátek a byl vel­mi žáda­ným malířem.“

V úte­rý 18. úno­ra bude před­náš­ko­vý cyk­lus „Umění – lás­ka na celý život“ pokra­čo­vat dal­ším pořa­dem. Marie Uhlířová se v něm zamě­ří na nedo­ce­ně­nou éru naší pová­leč­né architektury.

Foto: Miroslav Janyš

Obor Design oděvů pra­vi­del­ně nava­zu­je spo­lu­prá­ci s fir­ma­mi z Pardubického kra­je. V minu­los­ti to byly napří­klad spo­leč­nost Fibertex a Svitap. Tento rok se k nim při­po­ji­la fir­ma Opatex, kte­rá se zamě­řu­je na tří­dě­ní a pro­dej second­han­do­vé­ho oblečení.

Tématem odě­vá­řů pro ten­to rok je „zero was­te fashi­on“. Studenti se zamě­ři­li na recyk­la­ci odpa­do­vé­ho mate­ri­á­lu prá­vě z fir­my Opatex a jeho dal­ší vyu­ži­tí pro tvor­bu oděvů a mód­ních doplňků.

Navíc došlo k vyu­ži­tí mezi­o­bo­ro­vé spo­lu­prá­ce, pro­to­že do akce byl zapo­jen ate­li­ér Užité foto­gra­fie a kon­cept módy s vyu­ži­tím odpa­do­vé­ho mate­ri­á­lu byl pro­po­jen s mód­ní fotografií.

Focení pro­bí­ha­lo pří­mo v tří­dír­ně oděvů v síd­le spo­leč­nos­ti Opatex v Opatově u Svitav.

Ústí n. O.  – Nebývale sil­ný záži­tek si ze sálu Roškotova diva­dla odnes­li 7. led­na stu­den­ti zdej­ší umě­lec­ko­prů­mys­lo­vé ško­ly. V rám­ci kul­tur­ní­ho pro­gra­mu, kte­rý pro ně byl při­pra­ven v čase talen­to­vých při­jí­ma­cích zkou­šek, totiž do Ústí zaví­ta­la Jarmila Doležalová, nedáv­no osm­de­sá­ti­le­tá pamět­ni­ce nacis­tic­ké­ho běs­ně­ní v obci Ležáky. Spolu se svou dce­rou, bada­tel­kou a spi­so­va­tel­kou Jarmilou, se dlou­ho­do­bě věnu­jí prá­vě této pro­ble­ma­ti­ce. Během hodi­ny a půl trva­jí­cí­ho pořa­du sezná­mi­ly stu­den­ty s jedi­neč­ným život­ním pří­bě­hem posled­ní pře­ži­vší i jejích blízkých.

Tři růz­né iden­ti­ty
Role mode­rá­to­ra úter­ní akce se ujal ředi­tel SŠUP Zdeněk Salinger, kte­rý popsal stu­den­tům základ­ní his­to­ric­ký kon­text a oce­nil také posto­je hlav­ní aktér­ky pořa­du. Ta, stej­ně jako její dce­ra, v roce 2016 ukon­či­la své dlou­ho­le­té člen­ství v Českém sva­zu bojov­ní­ků za svo­bo­du na pro­test pro­ti kon­tro­verz­ním roz­hod­nu­tím jeho vede­ní. „Jasně dala naje­vo, že by podob­né orga­ni­za­ce nemě­ly pod­lé­hat poli­tic­kým tla­kům, a za to jí pat­ří obdiv,“ uve­dl Zdeněk Salinger.

Osudy ženy, kte­rá v nece­lých třech letech při­šla prak­tic­ky o veš­ke­ré pří­buz­né, pak při­blí­ži­la dce­ra paní Doležalové. Právě ona je vedou­cí osob­nos­tí nakla­da­tel­ství, jež se zamě­řu­je na pro­duk­ci knih spja­tých s malou výcho­do­čes­kou obcí. Zmínila mimo jiné sku­teč­nost, že posled­ní žijí­cí oby­va­tel­ka Ležáků ztra­ti­la už v útlém věku nejen oba rodi­če, ale také vlast­ní jmé­no. „Narodila se jako Jarmila Šťulíková, ale poslé­ze jí bylo Němci změ­ně­no jmé­no na Camilla Paettel a o svých čes­kých koře­nech se dově­dě­la postup­ně tepr­ve po vál­ce. Dohromady pro­ži­la tři růz­né iden­ti­ty, což je něco zce­la výji­meč­né­ho,“ vylí­či­la pohnu­tý osud své mamin­ky Jarmila Doležalová mlad­ší.
Během výkla­du, v němž se to stu­dent­ský­mi a peda­go­gic­ký­mi dota­zy jen hem­ži­lo, došlo také na osob­nos­ti obou rodi­čů hlav­ní pro­ta­go­nist­ky. Otec Jarmily Doležalové Josef Šťulík se aktiv­ně zapo­jil do pro­ti­na­cis­tic­ké­ho odbo­je a nako­nec se sám dob­ro­vol­ně vydal gesta­pu, aby zabrá­nil vyhla­ze­ní neda­le­ké ves­ni­ce Včelákov. Marie Šťulíková, podob­ně jako ostat­ní ležác­ké ženy, se kon­ce vál­ky nedo­ži­la a zemře­la v kon­cen­t­rač­ním tábo­ře Osvětim.
Zasloužený potlesk pro vzác­nou návště­vu dopro­vo­dil závě­reč­ným komen­tá­řem Zdeněk Salinger. „Příběh paní Doležalové nám uka­zu­je, že se his­to­rie podob­ná této již roz­hod­ně nesmí opa­ko­vat. A doklá­dá také to, že bychom si měli vážit vlast­ní­ho živo­ta ve svo­bod­né spo­leč­nos­ti, přes­to­že se nám čas­to jeví jako samo­zřej­mý,“ podotkl ředi­tel ústec­ké umprumky.