Úspěch jako hrom! Studentky naší ško­ly s pře­hle­dem vyhrá­ly regi­o­nál­ní kon­ver­zač­ní sou­těž v ang­lic­kém jazy­ce pro střed­ní odbor­né ško­ly, kte­rá se kona­la v Lanškrouně 24. listopadu.

 Jana Junková se umís­ti­la na prv­ním mís­tě v kate­go­rii pro 1. a 2. roč­ní­ky, Taťána Menclová pak kra­lo­va­la kate­go­rii pro 3. a 4. ročníky.

 „Obě ohro­mi­ly poro­tu svým ply­nu­lým pro­je­vem, výslov­nos­tí i šíří slov­ní záso­by. Studentkám gra­tu­lu­je­me a děku­je­me, že pomá­ha­jí dělat naší ško­le dob­ré jmé­no. Well done, ladies!“chválila úspěš­né repre­zen­tant­ky vyu­ču­jí­cí ang­lič­ti­ny z naší umprum­ky Vendula Bittner.

Ústí n. O. – Zajímavou a veli­ce cen­nou zku­še­nost za sebou mají stu­den­ti 2. roč­ní­ku oděv­ní­ho desig­nu orlic­ko­ús­tec­ké umprum­ky. Ti totiž strá­vi­li stře­deč­ní odpo­led­ne v seces­ní Hernychově vile, kde si při­pra­vi­li sty­ling na téma ele­gant­ních 20. let minu­lé­ho století.

Poděkování Městskému muzeu Ústí nad Orlicí, kte­ré ve vile továr­ní­ka Hernycha posled­ní roky síd­lí, při­da­la vyu­ču­jí­cí Kateřina Sýkorová: „Děkujeme muzeu za mož­nost fotit v krás­ných pro­sto­rách, díky vstříc­nos­ti zaměst­nan­ců jsme měli pro­sto­ry k dis­po­zi­ci celé odpoledne.“

Na pře­lo­mu říj­na a lis­to­pa­du absol­vo­va­la počet­ná sku­pi­na 3. a 4. roč­ní­ků umprum­ky dvou­den­ní zájezd do Polska. V pon­dě­lí a úte­rý pak stih­li stu­den­ti navští­vit řadu paměti­hod­nos­tí, úzce spja­tých se star­ší­mi i moder­ní­mi ději­na­mi. „Začali jsme návště­vou sol­ných dolů Wieliczka, kde jsme pro­šli tří­ki­lo­me­t­ro­vou tra­su plnou kap­lí, jezí­rek a soch. S vět­ši­nou stu­den­tů jsme si ově­ři­li inten­ziv­ní sla­nou chuť stěn,“ podo­tý­ká vedou­cí výpra­vy, vyu­ču­jí­cí ang­lic­ké­ho jazy­ka Michaela Krčálová, a dopl­ňu­je: „Polovina stu­den­tů měla výklad v ang­lič­ti­ně a pod­le reak­cí bylo zřej­mé, že se ori­en­tu­jí, což mě potě­ši­lo.“ Večer pak pro­ži­la ústec­ká výpra­va v his­to­ric­kém Krakově, kde absol­vo­va­la pro­hlíd­ku hlav­ní­ho náměs­tí a při­leh­lých uliček.

V jed­nom z nej­vý­znam­něj­ších pol­ských měst pro­gram výle­tu pokra­čo­val, ved­le návštěvy cír­kev­ních pamá­tek nemoh­la chy­bět ani jed­na z vůbec nej­vý­znam­něj­ších pol­ských pamá­tek – hrad Wawel. „Viděli jsme i draka, kte­rý v pra­vi­del­ných inter­va­lech chr­lí oheň. Podle legen­dy byl zabit rytí­řem Krakem, jenž pak zalo­žil měs­to Krakov,“ zmi­ňu­je zají­ma­vost Michaela Krčálová.

Silným a emo­tiv­ním zážit­kem pak pro stu­den­ty i peda­go­gy byla návště­va nechval­ně pro­slu­lých kon­cen­t­rač­ních tábo­rů v Osvětimi a Březince. Tam ostat­ně zaví­ta­lo i něko­lik exkur­zí z umprum­ky v uply­nu­lých letech. Stejně jako ony i ta letoš­ní měla štěs­tí na zku­še­né­ho prů­vod­ce a tím pádem sofis­ti­ko­va­ný výklad.

Večerní návrat do Ústí nad Orlicí zavr­šil zaslou­že­ný potlesk pro všech­ny, kdo nároč­nou dvou­den­ní exkur­zi při­chys­ta­li. „Ráda bych podě­ko­va­la všem stu­den­tům za pří­klad­né cho­vá­ní i zpěv čes­kých hitů, kte­rý­mi nám zpří­jem­ni­li zpá­teč­ní ces­tu. Poděkování pat­ří též kole­gy­ním Janě Halbrštátové a Jitce Urcové za pomoc s pří­pra­vou zájez­du,“ uza­ví­rá Krčálová.

Foto: Tereza Volfová

Psal se rok 1995, kdy zapo­ča­la spo­lu­prá­ce mezi ústec­kou umprum­kou a Staatliches Berufliches Schulzentrum Alfons Goppel v němec­kém Schweinfurtu. Výměnné poby­ty mezi stu­den­ty a peda­go­gy obou škol se od té doby kona­ly nepře­tr­ži­tě dal­ších 15 let, a to až do roku 2010. „Výměnné poby­ty stu­den­tů jsou dnes už sou­čás­tí čin­nos­ti kaž­dé ško­ly. Přináší nejen zlep­še­ní jazy­ko­vých doved­nos­tí, ale i pozná­ní kul­tu­ry a men­ta­li­ty jiné země,“ říká vyu­ču­jí­cí němec­ké­ho jazy­ka a těles­né výcho­vy Lenka Karbulková, kte­rá po celou dobu spo­lu­prá­ci s part­ner­skou ško­lou našich západ­ních sou­se­dů orga­ni­zo­va­la. Bez ohle­du na časo­vý odstup ji tak potě­ši­lo oce­ně­ní, kte­ré pře­vza­la na kon­ci říj­na prá­vě ve Schweinfurtu. A k tomu z vel­mi význam­ných rukou.

Někdejší dlou­ho­le­tý euro­po­sla­nec Bernd Posselt se sice pře­dá­ní kvů­li nemo­ci nemohl zúčast­nit, nicmé­ně prá­vě jeho pod­pis pod oce­ně­ním pro ško­lu i vyu­ču­jí­cí figu­ru­je. „Patnáct let inten­ziv­ní spo­lu­prá­ce, napl­ně­né spo­leč­ný­mi pro­jek­ty, si uzná­ní urči­tě zaslou­ží. Dvojnásob pak potě­ší od tak­to význam­né osob­nos­ti,“ dopl­nil ředi­tel ško­ly Zdeněk Salinger, kte­rý Lenku Karbulkovou do Schweinfurtu doprovázel.