Ústí n. O. – V lis­to­pa­du 2015 se kona­la popr­vé akce Den kari­é­ry, kte­rá měla za cíl pod­po­řit zájem žáků základ­ních škol o tech­nic­ké obo­ry. V Česku totiž, i přes kva­lit­ní finanč­ní ohod­no­ce­ní, dlou­ho­do­bě schá­ze­jí kva­li­fi­ko­va­ní pra­cov­ní­ci, což pro zaměst­na­va­te­le před­sta­vu­je znač­né ome­ze­ní. Řada firem jde pro­to ces­tou užší spo­lu­prá­ce se střed­ní­mi ško­la­mi, kte­ré jim budou­cí zaměst­nan­ce vycho­vá­va­jí. Orlickoústecká spo­leč­nost Rieter CZ s.r.o., člen stej­no­jmen­né­ho švý­car­ské­ho kon­cer­nu a jeden z nej­vý­znam­něj­ších zaměst­na­va­te­lů v regi­o­nu, navá­za­la na loň­skou pre­zen­tač­ní akci jejím dru­hým roč­ní­kem. Ke spo­lu­prá­ci opět při­zva­la part­ner­ské ško­ly a v sobo­tu 12. lis­to­pa­du mezi nimi nechy­bě­la ani Střední ško­la umě­lec­ko­prů­mys­lo­vá Ústí nad Orlicí.

Oslovili nejen devá­ťá­ky
Od 9 do 13 hodin si moh­li návštěv­ní­ci pro­hléd­nout jed­not­li­vá pra­co­viš­tě a vyzkou­šet nej­růz­něj­ší akti­vi­ty. Podle per­so­nál­ní­ho ředi­te­le spo­leč­nos­ti Rieter Richarda Bednáře zazna­me­nal loň­ský Den kari­é­ry hma­ta­tel­ný úspěch, pro­to bylo jeho pokra­čo­vá­ní nasna­dě. „První roč­ník byl roz­hod­ně úspěš­ný. Máme zjiš­tě­no, že zhru­ba pět­a­dva­cet pro­cent dětí, kte­ré akci navští­vi­ly, zvo­li­ly stu­di­um tech­nic­kých obo­rů cílo­vých škol,“ uve­dl zají­ma­vé čís­lo.
Že měl Den kari­é­ry pro part­ner­ské ško­ly kon­krét­ní pří­nos, potvr­dil také zástup­ce ředi­te­le SŠUP Zdeněk Salinger. „Zúčastnili jsme se dru­hé­ho roč­ní­ku po veli­ce dob­rých zku­še­nos­tech z minu­lé­ho roku, kdy se na zákla­dě této akce u nás roz­hod­lo stu­do­vat dal­ších osm stu­den­tů, sedm mecha­ni­ků a jeden nástro­jař,“ sdě­lil k počtu při­ja­tých.
Po loň­ské zku­še­nos­ti se fir­ma Rieter roz­hod­la pro­pa­go­vat Den kari­é­ry nejen mezi žáky devá­tých tříd. Podle slov Richarda Bednáře z pro­za­ic­kých důvo­dů. „Loni jsme cíli­li zejmé­na na žáky devá­tých tříd. Dospěli jsme ale k názo­ru, že vol­ba budou­cí­ho zaměst­ná­ní začí­ná dozrá­vat u dětí už dří­ve, tak­že jsme roz­ší­ři­li pro­pa­ga­ci i na sed­mé a osmé roč­ní­ky,“ vysvět­lil per­so­nál­ní ředi­tel spo­leč­nos­ti. Že se jed­na­lo o správ­ný krok, potvr­di­la pod­le Richarda Bednáře návštěv­nost sobot­ní akce. „Jsme opět pří­jem­ně pře­kva­pe­ni počtem pří­cho­zích. Navíc jejich zájem je hlub­ší, jde do vel­kých detai­lů. Je pro­to dob­ře, že posi­lu­je­me inter­ak­ti­vi­tu akce, mož­nost něco si vyzkou­šet,“ dopl­nil dále.

Výcvik, mate­ri­ál­ní pod­po­ra, sti­pen­dia
Pedagogové orlic­ko­ús­tec­ké „umprum­ky“, kte­ří pre­zen­to­va­li akti­vi­ty matu­rit­ní­ho obo­ru Mechanik-seři­zo­vač a tří­le­té­ho učeb­ní­ho obo­ru Nástrojař, si pochva­lo­va­li nejen návštěv­nost sobot­ní­ho Dne kari­é­ry, ale také obec­ně vyš­ší infor­mo­va­nost rodi­čů a žáků. Tříletá spo­lu­prá­ce s fir­mou Rieter je pod­le vyjá­d­ře­ní Zdenka Salingera pro obě stra­ny vel­kým pří­no­sem. Pro žáky základ­ních škol, kte­ré pro­pa­gač­ní akce oslo­ví, pak atrak­ti­vi­tu stu­dia tech­nic­kých obo­rů zvy­šu­je mož­nost sti­pen­dií. „Aktuálně máme sti­pen­dis­ty nejen v Rieteru, ale také dal­ších fir­mách. Krajského sti­pen­dia v učeb­ním obo­ru Nástrojař vyu­ží­vá momen­tál­ně devět žáků dru­hé­ho roč­ní­ku,“ při­blí­žil sou­čas­nou situ­a­ci zástup­ce ředi­te­le SŠUP.
Také pod­le Richarda Bednáře má part­ner­ství firem a škol kon­krét­ní obsah. Stipendijní pro­gra­my jsou jed­nou, niko­liv však jedi­nou jeho čás­tí. „Spolupráce zahr­nu­je zejmé­na prak­tic­ký výcvik a mate­ri­ál­ní pod­po­ru škol. Se ško­la­mi také kon­zul­tu­je­me podo­bu jejich stu­dij­ních pro­gra­mů, zda odpo­ví­da­jí před­sta­vám firem, spo­lu­pra­cu­je­me také při zaklá­dá­ní nových obo­rů,“ dodal ještě.

Účast Střední ško­ly umě­lec­ko­prů­mys­lo­vé na Dni kari­é­ry pořá­da­né­ho fir­mou Rieter CZ, s. r. o., Ústí nad Orlicí je sou­čás­tí pro­ce­su udr­ži­tel­nos­ti pro­jek­tu CZ.1.07/1.1.00/44.0012 “ Podpora pří­ro­do­věd­né­ho a tech­nic­ké­ho vzdě­lá­vá­ní v Pardubickém kraji“.

Foto: Adam Faltus

Ústí n. O. – Exkurze v rám­ci před­mě­tu Dějiny výtvar­né kul­tu­ry pat­ří mezi žáky Střední ško­ly umě­lec­ko­prů­mys­lo­vé Ústí nad Orlicí mezi ty vůbec nej­vy­hle­dá­va­něj­ší. Pod vede­ním vyu­ču­jí­cích Jitky Kuběnkové a Marie Uhlířové vyra­zi­lo i bez­má­la čty­ři­cet žáků, cílem dvou­den­ní výpra­vy ve dnech 21. a 22. říj­na byly ten­to­krát západ­ní Čechy.

Převaha chlap­ců
Jedinou pře­káž­kou, kte­rá výpra­vu z „umprum­ky“ postih­la, byla hned na úvod doprav­ní zácpa v Praze. „Zdržela nás přes dvě hodi­ny, tak­že jsme bohu­žel muse­li vyne­chat Mariánskou Týnici, síd­lo plaských opa­tů,“ uved­la Jitka Kuběnková, pod­le níž se ovšem dal­ší nesná­ze během pod­zim­ní­ho výle­tu neob­je­vi­ly. „Jsme s kole­gy­ní rády za naše stu­den­ty, kte­ří se nám na výbě­ro­vou exkur­zi hlá­sí, pro­to­že je radost s nimi někam vyra­zit! Zajímají se, sluš­ně se cho­va­jí nejen na pro­hlíd­kách,“ dopl­ni­la dále.
Podle dru­hé z vyu­ču­jí­cích Marie Uhlířové je zase potě­šu­jí­cí fakt, že se na kun­sthis­to­ric­ké exkur­ze začí­na­jí hlá­sit také zájem­ci mimo umě­lec­ké obo­ry, tedy stu­den­ti rekla­my a obo­ru Mechanik-seři­zo­vač. „Z šestatři­ce­ti účast­ní­ků bylo dva­cet chlap­ců a mezi nimi také klu­ci z ´emka´. Protože se ději­ny umě­ní ve ško­le neu­čí, měly jsme oba­vy, aby na ně výklad nebyl pří­liš odbor­ný. Jejich reak­ce je tako­vá, že se jim exkur­ze líbi­la, a chtě­jí jet zno­vu,“ pochva­lo­va­la si prů­běh exkur­ze pedagožka.

Dva dny plné zají­ma­vos­tí
Středeční pro­gram byl ve zna­me­ní návštěvy měs­teč­ka Manětín s barok­ním zám­kem a uni­kát­ním sou­bo­rem soch, román­ské­ho kos­te­la sv. Mikuláše v Potvorově  pře­de­vším kláš­te­ra Plasy. „Barokní per­la od Santiniho je veli­ce zvlášt­ní i po tech­nic­ké strán­ce. „Stojí totiž na nesta­bil­ním vlh­kém pod­lo­ží a před samot­nou stav­bou muse­ly být do baži­ny zapuš­tě­ny dubo­vé pilo­ty a roš­ty. Ve vlh­ku se dub pro­mě­ní v kámen, ale pod­lo­ží nesmí vyschnout, jinak se dub roz­pad­ne a stav­ba zří­tí. Dodnes muse­jí kon­t­ro­lo­vat hla­di­nu vody pod kláš­te­rem a k tomu jim Santini zane­chal dva bazén­ky, v nichž lze zka­me­ně­lé pilo­ty vidět,“ při­da­la zají­ma­vost Jitka Kuběnková.
Před noco­vá­ním na men­sdorfském zám­ku Nečtiny si ješ­tě někte­ří účast­ní­ci zpes­t­ři­li pro­gram výpra­vou na neda­le­kou zří­ce­ni­nu hra­du Prejnštejn, ve čtvr­tek se šlo opět ve sto­pách Jana Blažeje Santiniho, ten­to­krát do kláš­te­ra v Kladrubech u Stříbra. Pomyslnou teč­ku za boha­tým pro­gra­mem udě­la­la návště­va kla­si­cist­ní­ho zám­ku Kozel. „Všechny památ­ky, co stu­den­ti navští­vi­li, učí­me v ději­nách umě­ní. Nicméně zejmé­na u Santiniho sta­veb je nut­né je vidět na vlast­ní oči. Jeho pro­sto­ry a svě­tel­ná gra­da­ce u kos­te­lů smě­rem k oltá­ři je neo­pa­ko­va­tel­ná a žád­ný obrá­zek ji nemů­že pořád­ně zachy­tit,“ doda­la Jitka Kuběnková.

Víme, ale nepro­zra­dí­me
Obě vyu­ču­jí­cí se sna­ží zájem o ději­ny umě­ní vští­pit nejen svým stu­den­tům – pořá­da­jí již čtvr­tým rokem pra­vi­del­né před­náš­ko­vé cykly v Malé scé­ně pro širo­kou veřej­nost. Školních exkur­zí už se žáky absol­vo­va­ly celou řadu. „Naposledy jsme zaví­ta­li do Lednicko-val­tic­ké­ho are­á­lu, před­tím na Liberecko s vyjížď­kou do němec­ké­ho Oybina, ješ­tě před před­tím do Českého Krumlova a jeho oko­lí. Máme stu­den­ty, kte­ří s námi jez­dí oprav­du pra­vi­del­ně, ale jsme rády také za nováč­ky. Další exkur­ze samo­zřej­mě plá­nu­je­me a na tu let­ní už máme i doce­la kon­krét­ní před­sta­vu, ale ješ­tě ji nepro­zra­dí­me, rády bychom ji dopi­lo­va­ly,“ uved­la na závěr Jitka Kuběnková z peda­go­gic­ké­ho sbo­ru SŠUP.

Foto: Eduard Matishynets

Ústí n. O. – Výborné jmé­no dělá své ško­le čtve­ři­ce stu­den­tů v matu­rit­ním roč­ní­ku obo­ru Design pro­duk­tů a oba­lů. Jakub Brokl, Jiří Fikejz, František Mareš a Robert Vlasák loni sbí­ra­li jed­nu cenu za dru­hou na stu­dent­ských sou­tě­žích fil­mo­vé tvor­by. A pro­to­že domi­no­va­li dokon­ce i v celo­stát­ních kolech pře­hlí­dek Prima sezó­na a Zlaté slun­ce, jejich úspě­chy neušly pozor­nos­ti ústec­ké veřej­nos­ti. Na tra­dič­ním slav­nost­ním veče­ru měs­ta spo­je­ném s udí­le­ním cen byli ve čtvr­tek 13. říj­na mezi oceněnými!

Nejmladší drži­te­lé ceny
Stylově v den stuž­ko­va­cí­ho večír­ku, kte­rý pro­bí­hal sho­dou okol­nos­tí také v pro­sto­rách funk­ci­o­na­lis­tic­ké­ho Roškotova diva­dla, pře­vza­la čtve­ři­ce stu­den­tů oce­ně­ní Počin roku z rukou mís­tosta­ros­tů Michala Kokuly a Matouše Pořického. Bez zají­ma­vos­ti není sku­teč­nost, že mezi oce­ně­ný­mi byli matu­ran­ti z umprum­ky vůbec nejmlad­ší. „Ocenění si veli­ce váží­me, byla pro nás vel­ká čest jít na pódi­um a pře­vzít si ceny. Obzvlášť na tako­vé­to udá­los­ti, kde nešlo o ani­mo­va­né fil­my a pohy­bo­va­lo se zde spous­ty váže­ných a obdi­vu­hod­ných lidí úpl­ně jiné věko­vé kate­go­rie,“ při­znal jeden z oce­ně­ných Jakub Brokl. Že by se ani­mo­va­ný sní­mek Albert i dal­ší fil­my z umprum­ky moh­ly dočkat tako­vé­ho uzná­ní, si stu­dent půvo­dem z Pardubic nemys­lel. „Když jsme film tvo­ři­li, nena­padlo nás nikdy, že s ním bude­me sou­tě­žit na fil­mo­vých fes­ti­va­lech, kte­ré dokon­ce vyhra­je­me, a už vůbec ne, že bude­me oce­ně­ni ješ­tě měs­tem. Velký dík pat­ří hlav­ně paní uči­tel­ce Lucii Harapátové, kte­rá nás ved­la a uká­za­la nám svět ani­ma­ce,“ dodal ješ­tě Jakub Brokl,
Ocenění samo­zřej­mě potě­ši­lo nejen samot­né stu­den­ty a jejich blíz­ké, ale také vede­ní ško­ly, kte­rá si letos při­po­mí­ná 125 let od své­ho zalo­že­ní. „Je vidět, že žáci, kte­ří mají chuť se roz­ví­jet, mohou dosáh­nout už během stu­dia cen­ných úspě­chů. Podobné akti­vi­ty se sna­ží­me pod­po­ro­vat a mě osob­ně těší, že se v posled­ní době obje­vu­jí nej­růz­něj­ší akti­vi­ty pro stu­den­ty také ze stra­ny soci­ál­ních part­ne­rů,“ uve­dl ředi­tel SŠUP Zdeněk Rössler.

„Svůj vol­ný čas neproflá­ka­jí“
Ocenění Počin roku nená­le­ží pou­ze čtve­ři­ci matu­ran­tů, ale také jejich vyu­ču­jí­cí Lucii Harapátové, kte­rá je na sou­tě­že při­pra­vo­va­la. V čase mateř­ské dovo­le­né se sice slav­nost­ní­ho veče­ra nemoh­la zúčast­nit, radost z úspě­chu svých svě­řen­ců ovšem měla veli­kou. „Studenti vytvá­ře­li fil­my ve svém vol­ném čase, sami se roz­hod­li ani­ma­ci věno­vat. Výuku měli čas­to od sed­mé ran­ní do čtvr­té odpo­led­ní, doma pak trá­vi­li hodi­ny a hodi­ny u počí­ta­če a fil­my dodě­lá­va­li.  Z oce­ně­ní mám o to vět­ší radost, že se nejed­na­lo o povin­né škol­ní prá­ce, nýbrž o výsle­dek vlast­ní zví­da­vos­ti. Líbí se mi, že byli klu­ci oce­ně­ni za to, že svůj vol­ný čas neproflá­ka­jí, ale roz­ví­je­jí se a tvo­ří i v dal­ších obo­rech,“ podotkla oči­vid­ně šťast­ná Lucie Harapátová.
Úspěch stu­dent­ské­ho kvar­te­ta by měl být pod­le vyu­ču­jí­cí záro­veň hoze­nou ruka­vi­cí ostat­ním žákům umprum­ky. „Věřím, že samot­né oce­ně­ní je pro klu­ky vel­kou moti­va­cí, aby pra­co­va­li dál a věno­va­li se kre­a­tiv­ním věcem. A vlast­ně by moh­lo být moti­va­cí i pro ostat­ní. Když se člo­věk něče­mu věnu­je, dělá to dob­ře a dělá to hlav­ně s lás­kou, oce­ně­ní se jed­nou pře­ci jen musí dosta­vit. Alespoň tak by to ve správ­ném svě­tě mělo být. Je dob­ře, že Ústí nad Orlicí se sna­ží dělat svět správ­ným,“ doda­la ješ­tě Lucie Harapátová.

Foto: Lukáš Prokeš

Ústí n. O./Česká Třebová – K čes­ko­tře­bov­ské kul­tur­ní scé­ně už jede­nác­tým rokem neod­mys­li­tel­ně pat­ří klub Modrý trpas­lík. Z býva­lé­ho dis­co klu­bu v pro­sto­rách kry­tu se sta­la vyhle­dá­va­ná alter­na­tiv­ní scé­na, kte­rá kaž­dý měsíc nabí­zí nejen kon­cer­ty, ale také diva­del­ní před­sta­ve­ní, autor­ská čte­ní či výsta­vy. Od samé­ho počát­ku spo­lu­pra­cu­je s klu­bem vedou­cí gra­fic­ké­ho desig­nu orlic­ko­ús­tec­ké Střední ško­ly umě­lec­ko­prů­mys­lo­vé Bohuslav Špaček. A prá­vě jeho autor­ské ilu­stra­ce jsou nyní v Trpaslíku vidění.

Drží vyso­kou úro­veň
„Klub zaklá­da­li lidé z umě­lec­ké sku­pi­ny Triarius, spo­lu­pra­cu­ji s nimi od úpl­né­ho začát­ku. Jde o to, že všich­ni děla­jí dob­ro­vol­ně, a díky tomu si klub drží vyso­kou úro­veň dra­ma­tur­gie i na tak malém měs­tě. Co se týká mne, tak vytvá­řím kaž­dý měsíc pla­kát a letá­ky s autor­ský­mi ilu­stra­ce­mi, kte­ré jsou i moti­vem sou­čas­né výsta­vy,“ bilan­cu­je uply­nu­lé dese­ti­le­tí Modrého trpas­lí­ka a svůj podíl na něm Bohuslav Špaček.
Jeho ilu­stra­ce při­tom pro­šly výraz­ným vývo­jem. „Nejprve jsem vytvá­řel čer­no­bí­lé ploš­né nebo line­ár­ní kres­by a vychá­zel jsem z finanč­ních mož­nos­tí tis­ku. Tehdy dvě A3 lepe­né na pla­kát­ni­ci ved­le sebe. Z dneš­ní­ho pohle­du pros­tě hrůza,“ komen­tu­je s humo­rem Bohuslav Špaček a pokra­ču­je: „Později se pla­ká­ty tisk­ly na ofse­tu na dvě bar­vy a teh­dy jsem s obli­bou vyu­ží­val čer­nou bar­vu v kom­bi­na­ci s jed­nou výraz­nou pří­mou bar­vou. Tady se mi ote­vře­ly mož­nos­ti vyu­žít rastru a kva­li­ty ofse­to­vé­ho tis­ku.“
Další eta­pou ve tvor­bě Bohuslava Špačka byly ruč­ně pře­kres­lo­va­né kolá­že a poz­dě­ji moti­vy posta­ve­né na typo­gra­fii. „Ještě poz­dě­ji se mi s pře­cho­dem z ofse­tu na digi­tál­ní tisk ote­vře­ly mož­nos­ti plno­ba­rev­né ilu­stra­ce. V tu dobu jsem kres­lil cha­rak­te­ro­vé ilu­stra­ce, kde se růz­ně pro­mě­ňo­va­la posta­va Trpaslíka, a tak je tomu až dodnes. V sou­čas­nos­ti je to posta­vič­ka malé­ho sema­fo­ru,“ dopl­ňu­je vedou­cí gra­fi­ků na „umprum­ce“.

„Je to tak někde mezi“
Ve stře­du 28. září dopl­nil ver­ni­sáž výsta­vy kon­cert slo­ven­ské­ho tria Talent Transport, kte­ré má za sebou mimo jiné spo­lu­prá­ci s Janou Kirschner a žánro­vě se pohy­bu­je na hra­ni­ci jaz­zu, art roc­ku, popu a sou­čas­né váž­né hud­by. Pro Bohuslava Špačka byla výsta­va pří­jem­ným zpes­t­ře­ním nároč­né peda­go­gic­ké prá­ce. „Je fakt, že vol­nou tvor­bu nejsem úpl­ně scho­pen zvlá­dat plno­hod­not­ně s uče­ním, rád bych se k ní ale vrá­til. Co se mi ovšem daří, je kom­bi­no­vat komerč­ní gra­fi­ku a učit. V této oblas­ti nachá­zím neu­stá­le nové mož­nos­ti a učím se novým věcem. Osobně se necí­tím být ani uměl­cem, ani plno­hod­not­ným gra­fi­kem a ani čis­tě uči­te­lem. Je to tak někde mezi,“ uza­ví­rá Bohuslav Špaček.

Ústí n. O. – Jednou z domi­nant pat­nác­ti­ti­sí­co­vé­ho měs­ta je kos­tel Nanebevzetí Panny Marie. Podobně jako sou­sed­ní budo­va fary vzni­kl záslu­hou děka­na Jana Leopolda Mosbendera, kte­rý se jeho ote­vře­ní na kon­ci roku 1776 již nedo­žil. Letos si zdej­ší far­nost při­po­mí­ná 240. výro­čí kos­te­la a v rám­ci neděl­ních oslav před­sta­vi­la veřej­nos­ti výsta­vu Jak vidí­me kos­tel my. Její sou­čás­tí jsou také prá­ce žáků míst­ní umě­lec­ko­prů­mys­lo­vé školy.

Vystavují 160 pra­cí, auto­rů se zapo­ji­lo ješ­tě víc
Součástí neděl­ních oslav byla slav­nost­ní mše sva­tá slou­že­ná krá­lo­vé­hra­dec­kým bis­ku­pem Josefem Kajnekem či kon­cert zná­mé fol­krocko­vé sku­pi­ny Oboroh. Výstava, kte­rá vznik­la z ini­ci­a­ti­vy děka­na Vladislava Brokeše, před­sta­vi­la kos­tel v mno­ha růz­ných podo­bách. „Oslovili jsme ústec­ké ško­ly, do pro­jek­tu se zapo­ji­lo při­bliž­ně 250 žáků a stu­den­tů ze šes­ti škol, vysta­vu­je­me při­bliž­ně 160 pra­cí,“ uve­dl během neděl­ní ver­ni­sá­že Vladislav Brokeš.
Slavnostního zahá­je­ní se kro­mě far­ní­ků účast­ni­lo také vede­ní měs­ta a rov­něž peda­go­go­vé škol, kte­ré se do ztvár­ně­ní kos­te­la zapo­ji­ly. Starosta Petr Hájek vyzdvi­hl spo­lu­prá­ci měs­ta a far­nos­ti, kte­rá pod­le něj má kon­krét­ní výsled­ky. „Jsou to tako­vé výsled­ky, kte­ré pře­tr­vá­va­jí. Jsem rád, že se nám spo­lu­prá­ci daří udr­žo­vat. 240 let kos­te­la, to je úcty­hod­ná his­to­rie!“ řekl mimo jiné.

Zajímavé pohle­dy a detai­ly
Z orlic­ko­ús­tec­ké „umprum­ky“ se na výsta­vě pre­zen­tu­jí stu­den­ti z 2. a 3. roč­ní­ku. Místy vel­mi netra­dič­ní poje­tí kos­te­la vzni­ka­la v hodi­nách výtvar­né pří­pra­vy a foto­gra­fic­ké tvor­by. Úroveň pra­cí oce­ni­la ve svém pro­je­vu Marie Švecová z Klubu přá­tel umě­ní Ústí nad Orlicí. „Uměleckoprůmyslová ško­la je zastou­pe­na nej­vět­ším množ­stvím pra­cí. Z tech­nik může­me vidět kresbu tuž­kou, uhlem i rud­kou, kresbu tuší, mal­bu tem­pe­rou i pas­te­lem, kolá­že, gra­fic­kou tech­ni­ku lino­ryt a v nepo­sled­ní řadě foto­gra­fie. Soubor pra­cí vás zaujme nejen kva­li­tou pro­ve­de­ní, kte­rá se u stu­den­tů tako­vé ško­ly před­po­klá­dá, ale povšim­ne­te si zají­ma­vých a neotře­lých pohle­dů a úhlů, ze kte­rých stu­den­ti kos­tel pozo­ro­va­li, a růz­ných zají­ma­vých detai­lů, kte­ré běž­ným návštěv­ní­kům někdy uni­ka­jí,“ oko­men­to­va­la díla mla­dých uměl­ců zku­še­ná peda­gož­ka a výtvarnice.